Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - Rebel Against Me

CruadalachRebel Against Me

Bhut19.2.2015
Zdroj: CD (#MGR-24329) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Dobré nápady rozbíjí špatná struktura a přílišná nesourodst skladeb. Celek spolu tak nedrží a výsledná směs působí rozpačitě. Zkrátka krok vedle.

Folk metal se v obecné rovině těší velké oblibě. Nejinak tomu je i v našich končinách, kde neoficiální prim mnozí připisují právě kapele Cruadalach. Do roku 2015 vkročili svědomitě novým albem Rebel Against Me, které se stává jejich druhým počinem v rámci dlouhohrajících desek. Říká se, že třetí deska bývá zlomová, ale v případě tohoto klanu onen zlom vidím už teď.

 

Vtip a nadhled kapele nikdy nechyběl, čehož důkazem byla předchozí deska s vyjící ovečkou na obale. Dnes je vizuál o poznání vážnější, jelikož silueta holubice míru (chápu-li opeřence správně) se skládá z hromady zbraní. Podobný výjev by spíše sedl do stylizace hardcore či jiných proti-systémových kapel. Nahrávka je zabalena do typického jewel case formátu s lakovanou slipcase obálkou. Booklet je opatřen texty i běžnými informacemi, včetně děkovačky. Takže taková hřejivá klasika+. Potud seznamování s novým materiálem nevzbuzuje žádné alarmující impulsy, snad kromě koláže fotografií všelijakých myslitelů od pana Tesly až po Matku Terezu.

 

Cruadalach jsem měl svého času ve velké oblibě. S příchodem jejich dema svitlo na nadějné zítřky a svůj status obstojně obhajovaly ještě další dvě nahrávky (EP a první long-play album). Dnes je ale kormidlo stočené razantně jiným směrem. Čím to, že jsou tuzemské folkmetalové kapely tak nestálé? Vzpomeňme odlišný Návaz od Silent Stream Of Godless Elegy nebo dospělé Paměti od Žrec; ostatně vliv prvně jmenovaných tu místy dýchá. Na druhou stranu je fajn, že se kapela nesvazuje a snaží se vyvíjet, jenže v táboře fanoušků Cruadalach se asi postaví barikáda. Na straně jedné zůstanou fanoušci oddaní, hltající každý tón osvěžující tělo i ducha ve stylu čerstvého moderního folku. Na straně druhé stanou ti, kterým se kapela novým albem odcizí. Osobně se budu snažit stát na vrcholu a pozorovat dění na obou stranách, ale zároveň přiznávám, že blíže mám ke straně zmíněné jako druhé.

 

 

Už první poslech mi dal jasně najevo, že kapela kráčí jiným směrem. Ubylo hopsavé nálady, ubylo všeobecného veselí. Naopak přibylo tíživějších tónů a vážnějších melodií. Co však přibylo velmi výrazně, je vliv hardcore žánru. To se projevilo na vyznění skladeb, které jsou poskládány jako úderné songy se štvavým a štěkavým vokálem. Jenže kombinovat folk metal a hardcore jednoduše smrdí. Možná, že jsem úplně nepochopil smysl jednotlivých skladeb, ale jejich HC energie mi není nikterak po chuti. Vše má výsledek přesně opačný - dva výrazy se přes sebe derou a tlučou se, přičemž není zcela jasné, který z nich nakonec zvítězil. Pomyslná rovnováha balancuje na dost tenkém laně v obrovské výšce, přičemž stačí velmi málo k zániku zdánlivé vyváženosti.

 

Navíc - a snad je to jen můj dojem - postrádám dřívější um postavit chytlavý refrén. Vlastně i jakákoli jiná melodie mi ne a ne zalézt do paměti. Jedinou výjimkou je pouze poslední bonusová skladba Ziemie Niczyje, která svou čistě orchestrální a instrumentální podobou uniká zbytku obsahu alba.

 

Na jednu stranu se mi víc líbí výraz kapely, který je vážnější. Ten nejlépe vyznívá ve vstupech dobových nástrojů. Tyto pasáže jsou zralé a příjemné, ale celkově je hravost nahrávek minulých pryč. Naproti tomu je k mé nelibosti do muziky vmícháno příliš velké množství energie, tolik typické pro HC jízdy. Tady takový postup prostě nefunguje a snaha o vytvoření „hustý“ atmosféry je spíš k smutnému pousmání. Začít můžeme hned u samotného zpěvu a skončit třeba u kytarových riffů.

 

Sečíst celek je vskutku velký oříšek. Dobré nápady rozbíjí dle mého nešťastně volená struktura a přílišná barevnost skladeb. Celek spolu neudrží tu ani onu náladu a z výsledku jsem hodně rozpačitý. Rebel Against Me shledávám jako šlápnutí vedle.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jiří / 19.2.15 19:38odpovědět

Když kapelu vede ideologicky postižený zpěvák, tak asi nemůže vzniknout nic jiného, než takovýto paskvil.

Ruadek / 19.2.15 8:06odpovědět

Folk metal mi povětšinou nahání pupínky, takže k hudbě se vyjadřovat radši nebudu ale: nevím zda bonusová skladba naráží na film Ničija zemlja (2001), který by se do tohoto alba zjevně tématicky velice hodil... doporučuji - jeden z nejlepších válečných snímků, jaký jsem měl tu čest vidět. http://www.csfd.cz/film/37535-zeme-nikoho/

kekel / 19.2.15 7:28odpovědět

co je to za klauni? A ten zpěvák? Uff...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky