Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruor Cultum - Bloody Days On The Altar

Cruor CultumBloody Days On The Altar

Bhut26.7.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Debutová práce, která vystřelila Brazilce Cruor Cultum mezi raw black metalovou elitu. Album, které nenechá vydechnout a přetéká výraznými riffy, svižnou kadencí a jinou blasfémií.

Minulý týden se mé články točily ve víru Brazilíe, ačkoliv rytmus samby je jim na hony vzdálen, a tak volně pokračuji, lépe řečeno uzavírám tento cyklus vzpomínkovou recenzí na nepříliš známou kapelu Cruor Cultum. To je kapela, která toho za svou desetiletou existenci dvakrát mnoho nevyplodila. Konkrétně jde pouze o debutovou desku Bloody Days On The Altar a letošní dílo Crown Of Beasts. Novinku mám v merku, ale zatím jsem ji nikde nespatřil, proto věnuji krátkou vzpomínku desce debutové, která něco znamená.


Cruor Cultum nejsou otci žádného žánru, nejsou ani nijak zásadní v utváření jakýchkoliv kontur metalu. Je to jen jedna z mnoha kapel, která se rozhodla hrát black metal. Na první pohled nevýrazná, ne-li zbytečná kapela. Proč se tedy zdržuji tím, že o ní píšu? Důvodem je jednoznačně náplň oné desky, která mne dokázala přikurtovat do křesla a nevěřícně zírat. To, co autorská dvojice předvedla, je totiž neskonale úžasná práce, před kterou by nejeden black metalový nadšenec padal na kolena. Padám i já a hned si vysvětlíme proč.


Bloody Days On The Altar je sice deskou krátkou, za to neskutečně svižnou, energickou a především nápaditou. Autoři jsou srozuměni se všemi atributy, které má řezavý black metal syrového formátu mít. Na album předvádí množství výtečných melodií, nápaditých rifů a celou mašinérii umocňují bitevní palbou bicích. Tempo je rychlé, ale nikoliv extrémní. Černý koráb pluje střemhlav peřejemi ostrých kytarových pasáží. Právě ty kytary mne na nahrávce baví ze všeho nejvíc. Mají charakteristicky ostrý booster, který mívaly blackové kapely někdy na začátku devadesátých let. Při zběsilém hraní a pálení jednoho strhujícího rifu za druhým se mi pak ježí chlupy a počínám nekontrolovatelně běsnit. Kdo by to byl řekl, že právě v Brazílii vznikne takováhle smršť, kterou lze vyvažovat zlatem.


Netřeba dále rozvádět fakt, že jde o pravověrný poctivý black metal starého střihu. I zvuk se nádherně nese v oné smyslné zastřenosti a brousí uši posluchače. V Evropě se zažilo označování TNBM, což by šlo použít i na Cruor Cultum, ovšem museli bychom přistoupit k drobné změně, takže výsledná zkratka by byla TBBM. Jsem velice zvědav, s čím se pánové vytasí letos, protože laťku za sebou nechali opravdu vysoko.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky