Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cult Of Erinyes - Metempsychosis

Cult Of ErinyesMetempsychosis

Sorgh6.8.2024
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Metempsychosis je jistota kvalitní práce, což je v tomto případě atmosférický black metal. Trocha tajemství, tušená zloba, která nikdy nevytryskne na povrch. Vše v upraveném a nenásilném zvukovém hávu.

Hyperaktivitě se meze nekladou, nemá to smysl. Je jen dobře, když je pnutí jak ventilovat a muzika se zdá být neškodnou a pro někoho skvělou možností. V jejích nepřeberných variantách rozpouští své mánie i Olmo Lipani známější pod přezdívkou Déhá. Tuším, že už mnohým svítá. Jde o známou figuru belgického black metalu podílející se snad na všem, co se v tamním podzemí šustne. Na našich stránkách jsme se mu věnovali prostřednictvím dalších projektů jako Déhá nebo třeba The Nest a další. V Cult Of Erinyes nepatří k zakládajícím členům, tady skočil do rozjetého vlaku někdy na minulém řadovém albu a od té doby je magickým hlasem této kapely.

 

Album Metempsychosis se plaví ve vodách tajuplného, lehce okultního black metalu, který to s tajemností nijak nepřehání a zůstává při svém kázání nohama na zemi. Pro někoho může být problémem to, že nejde o klasickou sestavu sedmi osmi skladeb, ale o dvě sáhodlouhé kompozice. Těžko si pak člověk pustí oblíbený kousek nebo nastaví vyzvánění v telefonu. To musí buď šikovně chytit konkrétní pasáž nebo se pokaždé znovu propadnout do nitra celé skladby. To však nepředstavuje až takový problém.


Náruč obou kompozic je magická a zvláštní. Na mnoha místech vibruje melancholie, ponurá nálada krypty, chlad kamene. Blackmetalová zloba nedosahuje vrcholů surovosti, přesto jí nejde upřít černosvatý hněv a magii. Máte-li rádi střední tempo, které vás nehoní ode zdi ke zdi, je to album pro vás. Žádná špindíra rochnící se v kanálním zvuku, ale fešanda oblečená do kvalitního šatu církevního aparátčíka. Výrazným tahounem alba je Baronova kytara, která úpěnlivým hlasem proráží chmurnou poklici a láduje nejen sóla, ale často i dominantní a zapamatovatelné melodie. V jejím chladném zvuku a trylkování na pozadí hluboké rytmiky objevuji oblíbené artefakty typické pro black metal belgicko-francouzského ražení. Typický je chladný zvuk a prostorové rezonance. Překvapit však umí hebký zvuk baskytary, který umí vše kolem sebe konejšivě a měkce obalit.

 

Vzhledem k délce každé skladby musí být asi každému jasné, že nejde udržovat napětí po celou její dobu. Nutno říct, že kapela bojuje srdnatě a daří se jí posluchače upoutat na dlouhou dobu. Jsou zde výraznější pasáže i ty méně vzrušující a pak jsou zde místa, která můžeme brát jako intermezza spojující v dlouhém plynutí jednotlivé motivy. Někdy jsou tyto mosty delší, než by mi bylo milé a chvilku se topím v převalujícím se bahnu nerozhodnosti. Naštěstí takových míst není mnoho a vždy můžu počítat se záchranným kruhem v podobě nekonečné a silné atmosféry. Z tohoto pohledu se zdá povedenější první skladba, tam opravdu není prostor na plané úvahy a těch jejích dvaadvacet minut je naplněno skoro po okraj. Druhá část desky je malinko slabší, ale to není žádné téma k rozvoji debaty.

 

Metempsychosis je jednoduše dobré album se specifickou atmosférou. Patří do kategorie jemnějšího black metalu, který si potrpí na dobré zacházení. Originalitou nesrší, ale zaujme svojí temnotou a melodikou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky