Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cult of Luna - Vertikal

Cult of LunaVertikal

Jirka D.7.4.2013
Zdroj: CD, limitovaná edice (# INDIE 094 CDL)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Culf of Luna si s novou řadovkou dali na čas a čekat se evidentně vyplatilo. Promyšlené a dotažené album, které funguje perfektně.

„No gods. No masters. No rulers. No kings.“

 

Očekávaná deska “Vertikal” v globálu nijak nepřekvapuje, stoprocentně plní očekávání, pokračuje přesně tam, kde předchozí “Eternal Kingdom” skončila a ve všech hudebních ohledech je skvělá. Hmm, teď to vyznívá tak nějak fádně, takže ještě jednou – novinka “Vertikal” je skvělá! Je poskládaná koncepčně, promyšlená, explozivní i zklidněná, předvádí kapelu jistou a minimálně na evropském kontinentu zcela suverénní, má perfektní grafiku, silný a zajímavý koncept a snad až na stlačený zvuk (i když nikterak drasticky) jí nechybí vůbec nic. Můžeme tu licitovat, jestli jsou starší alba lepší, horší, srovnatelná, ale podobná debata patří spíše na akademickou půdu a snad se shodneme na tom, že od “Salvation” (2004) je to jedna dobrá deska vedle druhé.

 

Do značné míry byla relevantní otázka, jak moc se na novém albu projeví odchod zakládajícího člena, vokalisty Klase Rydberga, ale rychlou odpovědí “nijak nebo minimálně” ji meteme ze stolu. Cult of Luna vždycky vystupovali jako společenství, nikdy neměli výrazného frontmana v popředí a tak přeskupit zbylých sedm (sic!) členů nebyl problém, stejně jako nebyl problém pro Johannesse a Fredrika nahodit vokály na novou desku. Však dělají jen to, co dělali vždycky.

 

Podstatně zajímavější je směřování hudební (ne, neshazuju dříve napsané), které kromě jasného rukopisu kapely (zvláštně dýchající hajtka mě vždycky fascinovala) přináší i další lahůdky nevýznamné i zásadní. Předně pominu drobnosti typu taneční pasáže v grand opusu “Vicarious redemtion”, či po albu různě rozeseté, svým výrazem až ambientní plochy, a přejdu k zásadnímu, k atmosféře … což s předchozím tak nějak souvisí. Odlidštěná, chladná a přitom monumentální a majestátní. Je radostí sledovat, jakým způsobem dotváří celkový sound Anders Teglund se svou elektronikou; už jen úvodní “The one” zanechává v hlavě větší spoušť než všechna orchestrální intra symfonického blacku dohromady. V aranžích si přesně hledá své místo, přebírá štafetu od kytar a pak ji vrací, chvíli drží rejstříky v mohutných sférách a pak jen lehce dokresluje klidnou pasáž, a nebo rychlým bleskem sráží do kolen nepřipraveného posluchače. Z dalších pasáží doporučuju úvod „Mute departure“ nebo přechod osmé a deváté skladby. Dokonale promyšlené, dokonale funkční.

 

A pak ty drobné detaily! Třeba zvláštním způsobem zkrácený zvuk činelů v “Synchronicity” navozující chlad, sterilitu, strach. Podobným způsobem mě svou prací dostali pánové Fulber & Reely na Demanufacture, ale to už je hodně dávno. Nebo přidušený vokál ve čtvrté „The sweep“, utopený v elektronice, zoufale volající, zotročený; či rozházení kytar do sterea, jejich místně se vyskytující asynchronicita a další a další... Na albu jsou pasáže, při nichž mi regulérně běhá mráz po zádech, kdy mě deska za užití minima prostředků vtahuje do svého světa a zcela promyšleně týrá. Metal? Ehh, pohádky pro děti.

 

“Vertikal” mě dostává víc a víc s každým poslechem a jestli teď tvořím nějaké poznámky, už za dalším napsaným slovem cítím, že naše společná cesta bude ještě hodně dlouhá. Recenze na tuhle desku může přijít klidně až za rok a stejně to ještě nebude ONO. Culf of Luna si s novou řadovkou dali na čas a čekat se evidentně vyplatilo. Promyšlené a dotažené album, které funguje jako celek při pohledu z odstupu, i jako skvělá sbírka drobných relikvií při detailním zkoumání.


Na závěr snad dlužím vysvětlení, proč dole nesvítí plných 100 bobříků. Takže: jednak limitovaná CD edice je prachsprostý čtyřpanelový digipak a za ty kačky jsem čekal přece jen něco lepšího; možností je dnes nepřeberně (bokem nechávám tiskovou chybu na zadní straně, kde jsou přehozeny dvě skladby). A pak bych uvítal vzdušnější sound, to by teprve byla lahoda.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 26.10.13 11:22odpovědět

Takže je půl roku poté... a deska u mě vyrostla víc než jen na jednu z diskografie COL. Je skvostná, určitě ji letos zařadím do žebříčku ATP :) Teď bych dal 90%.

Jirka D. / 27.10.13 13:59odpovědět

Věděl jsem, že na to přijdeš :)

Victimer / 7.4.13 9:00odpovědět

Určitě silná deska a máš pravdu v tom, že některá alba by se měla recenzovat výrazně později po jejich vydání. Ale celkově ji v diskografii Cult Of Luna nevidím úplně vpředu. Zatím... Koncept a záměr ale povedený. 80%.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky