Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkenhöld - Arcanes & sortilèges

DarkenhöldArcanes & sortilèges

Jirka D.9.2.2021
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (# AO-129) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Blackmetalové vypravěčství plné kouzel a mystiky, silné atmosféry a velkých příběhů.

Darkenhöld je třináct let stará francouzská blackmetalová kapela a pokud se hned v úvodu budeme ptát, co já mám společného s black metalem, tak odpovědí bude jedno malé téměř nic. Jejich aktuální album Arcanes & sortilèges, které je jejich pátou dlouhohrající deskou a jehož název si můžeme přeložit jako tajemství a kouzla, na mě jednoduše zbylo z toho, co nám chodí na recenze. Na druhou stranu člověk by neměl uhýbat před tím, co mu život staví do cesty, a tak jsem neuhnul. Chudáci Darkenhöld.

 

Při dohledávání informací na metalové encyklopedii mě celkem překvapilo, že pilíře kapely tvoří pouhá trojice muzikantů a zbytek je manšaft doplňovaný na živé vystupování. Překvapilo z toho pohledu, že jejich black metal patří nástrojově a zvukově k hodně zaplněným, prostorovým a s poměrně silnou aurou. Prapůvod můžete hledat (z mého ne příliš zasvěceného pohledu) u Emperor nebo Dimmu Borgir, případně ti vyposlouchanější z vás si jistě doplní další jména. Kromě hodně zaplněného zvukového spektra kapela nabízí (a umí) i poměrně silné melodie a na můj vkus skoro až přeslazená kytarová sóla (závěr Incantations), což zmiňuju především z toho důvodu, že poslech desky je díky všem těmto aspektům poměrně snadný a nekonfliktní. Rozhodně se nejedná o žádný zlý black metal, který by se vás snažil vykopat z vaší komfortní zóny kamsi do studeného lesa nebo opuštěné hrobky. Žádné zlo, žádný satan, ale spíše epicky rozmáchlé vypravěčství plné velkých příběhů a velkých hrdinů. Mám z toho vlastně podobné pocity jako z poslechu Falkenbach.

 

 

Pokud jde o hudební řemeslo, potřebná většina alba dlouhého 46 minut je zvládnuta slušně a bez přešlapů. Snad až na někdy hodně primitivní bicí, ale budiž. Sám sebe se sice musím ptát, zda jeho vyrovnaná ale současně i poněkud jednotvárná forma je výhodou, nebo naopak důvodem, proč deska ve své druhé polovině baví o poznání méně. Po pravdě se nelze ubránit pocitu, že album neustále recykluje to samé a ve výsledku pak samo sebe. Nijak přesvědčivě nepůsobí ani přemostění mezi jednotlivými částmi skladeb, v nichž dochází k razantnímu zklidnění a zpomalení - lze v nich vycítit nějaký dramatický a hodně důležitý dějový zvrat, ale jeho skutečný význam znají jen tvůrci sami a pár nejvíce zasvěcených (typicky v Héraldique, ale i jinde). Neboli muzika Darkenhöld je hodně vypravěčská a pro plné docenění alba je znalost jeho obsahové stránky z mého pohledu klíčová. Jistě není třeba zdůrazňovat, že se jedná o selhání na mé straně.

 

I přes výše uvedené mouchy ale album funguje dobře, poslouchá se dobře a rozhodně mě nijak neuráží. Nechci tím tvrdit, že se stane mým denním chlebem (nestane), nebo že se ze mě stane blackmetalista (nestane) a vyznavač fantasy příběhů, starých hradů a mýtů (kdepak). Rozhodně to ale není důvod, abych album sundal ze stolu a honil si na něm triko. Za mě jde o slušně zvládnuté řemeslo, z něhož cítím nadšení a víru ve svou věc. Což je dobře. Taky z něj neslyším žádný zvukový propadák (i to je dobře) a byť mi obálka a celé grafické zpracování digipaku přijde takové ... no takové trochu legrační, asi dokážu pochopit, že někomu se to může hodně líbit. Nic proti, můj respekt ke všem, kteří si to umí užít. Určitě jich bude dost.

 

Darkenhöld - Arcanes & Sortiléges


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky