Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Epičtí vypravěči Darkenhöld, průvodci po hradech a zámcích, tuláci historií i milovníci fantazie… se stylizují do francouzské bardské scény. Pánové z Nice dokážou stejnou měrou vypíchnout dravý kus flákoty ve stylu staré norské scény v čele se Satyricon, jako melodickou výpravnou poezii s historickými nápěvy. Rádi malují scény z vymyšleného světa, začleňují je do historických reálií. Jsou režiséry a scénáristy, co mají rádi mohutný úvod, gradaci, odbočky a velkolepé finále. Zároveň se nezapře jejich obliba starého heavy metalu s chytlavými sólovými vyhrávkami.

Na své šesté dlouhohrající nahrávce Le Fléau du Rocher pokračují v nastaveném směru. Skladby jsou dotaženější, propracovanější, určitě melodičtější a s menší porcí černé temnoty než dřív. Což pro někoho znamená jednoznačné plus a pro druhého zklamání. Sdílí s posluchačem éterickou auru melodií, kterou se snaží vykouzlit jednak běžnými metalovými nástroji a postupy, ale pomáhá si akustickými vyhrávkami a dominantními klávesy nebo sborovými zpěvy. Vložené dungeon/ambient instrumentálky mají zřejmě roli album rozšířit a dodat mu hlubší atmosféru. Nicméně mě poněkud ruší a boří vypracovanou náladu.

Velké a silné momenty bohužel střídají nápady, které nejsou tolik atraktivní. Což se nejvíce projevuje v místech, kdy se kapela snaží být extrémní nebo naopak ambientní. Přehnané emoce sráží příjemné nápěvy a silné melodie.

Na můj vkus příliš vytažené bicí nástroje ruší a boří dobrý dojem. Rytmy jsou vůbec achillovou patou Le Fléau du Rocher. Zejména svojí strohostí. V rychlých pasážích jsou bicí party takřka punkové, což vedle pasáží s více groove nátlakem působí lacině. Ocenil bych důraznější a konkrétnější kytary, které spolu s basou tvoří nerozlučný tandem, což nemyslím jako chválu.

Album je podle mě příliš dlouhé, aniž by ve skutečnosti dlouhé přehnaně bylo. Jen tak působí. Rozvláčností a zakomponování velkého množství vaty, nebo alespoň méně atraktivních riffů. Jak vidno, Le Fléau du Rocher působí značně rozpolceně. Slyším zde skvělé melodie, zpěvy jsou výborné, akustické linky rovněž hodně dobré. Nachází se zde však hodně důvodů, které mi poslech kazí a díky kterým se k desce určitě nevrátím.

Kapela umí být v jemnější nebo výpravnější poloze uvěřitelná a přívětivá, avšak na mnoha „extrémnějších“ místech naopak amatérsky barbarská. Různé aranžérské přechody jsou nevýslovně krkolomné. Předpokládám, že mnohým přijde deska dobrá a užije si a tak je to v naprostém pořádku. Já zůstal nenasycen…