Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkthrone - The Underground Resistance

DarkthroneThe Underground Resistance

Bhut3.4.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Legenda opět ožívá a přináší s sebou další dílo, které se bude tesat do kamene. Jedinečné album, které nijak neničí jméno Darkthrone. Naopak, vykresluje jej opět v nejlepších barvách.

Každý žánr má své kulty, hrdiny, ikony… no prostě někoho, kdo to umí takříkajíc nejlíp a kdo tomu všemu vévodí. Názory se s každým jednotlivcem liší, neb každý máme své hodnoty nastaveny někde jinde. Pro mne navždy bude jednou z nejlepších black metalových kapel norská stálice Darkthrone

 

Jsem věru nadšený z každé práce, která v dílně Darkthrone vznikne. Sice si nějakou mušku najdu, ale to k tomu prostě patří. Svá nejdokonalejší díla mají tito pánové už stejně za sebou (období první poloviny devadesátých let), ale hleďme do současnosti. Nové album The Underground Resistance už s pravým norským black metalem příliš společného nemá, ačkoliv bychom mohli stále nelézt podobnost riffování s některými prvotními alby. Z desky více sálá špinavý thrash, který podobným stylem zněl, když přicházel na svět. Souhrnně lze současný žánr definovat jako thrash/black. Darkthrone nemají potřebu stále házet pandí obličeje a hrozit zlem. Jsou sví a řekl bych, že i nepředvídatelní. To, co předvádí na novém albu, není nic jiného než zdraví nadhled. Když se na to podívám ještě z jiné stránky, tak se vlastně smějí do ksichtu všem současným black metalovým stoupencům. Black už je stejně dávno někde jinde, především v místech, do kterých nikdy spadnout neměl.

 

Celé dílo v sobě ukrývá, na první pohled nenápadných a strohých, šest skladeb. Jejich obsah je však natolik masitý a šťavnatý, že bohatě postačí k tomu, aby se posluchač nepřejedl a naopak, aby nezůstal hladový. Nemohu si pomoct, ale Darkthrone opět stvořili album, které mě baví v každé své vteřině. Kytara, bicí, basa a zpěv, to přeci bohatě stačí a není třeba si přát něco víc. Zvláště potom, když riffy jsou tak bohaté a kujné. Skladby předvádí přímočaré válcování thrash/blacku, obohacené o dva typy vokálů. Hrubý vychlastaný chraplák, který jen dokresluje špinavou atmosféru alba a naproti tomu relativně vysoký ječák (spíše čistý zpěv), evokující odkaz samých počátků thrashe a heavy metalu. Jedním slovem – dokonalé.

 

Nějaké to zklamání bych ale přeci jen vyhrabal. A to se týká obalu. Nevím proč, ale absolutně se mi k tvorbě Darkthrone nehodí. Pochopil bych jej, kdyby se deska nesla v jakémsi pagan stylu, ale tak to není. Nelíbí se mi jak motiv, tak barevné zpracování. Tady je podle mého názoru zásadní chyba a sráží tak zbytečně kompletní hodnotu alba. Ale jsem si vědom, že spoustu lidí tohle neřeší. Vlastně jen tak rýpu, ale odpustit si to nemohu. Je to poprvé v historii kapely. O to více negativum kompenzuje samotná hudba, která osloví snad každého, kdo holduje špinavému metalu. Už to sice není žádný hiking metal punks, který stejně většině nesedl, ale upřímný metal, ze kterého je citelně znát, jak moc je nad věcí. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 3.4.13 8:47odpovědět

Darkthrone s novou deskou dokazují, že si nenechají mluvit do toho jak svou hudbu mají dělat. Dělají ji po svém a dělají ji velmi dobře. Dlouho už jsem od nich neslyšel tak dobrou nahrávku s heavy feelingem. Krásný digipack s fotkama, které pobaví (hlavně ta s Fenrizem na běžkách) už má své místo v mé sbírce. The Underground Resistance je radost poslouchat. Za mě 90%

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky