Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Daylight Dies - A Frail Becoming

Daylight DiesA Frail Becoming

Michal Z3.1.2013
Zdroj: MP3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Ryzost, uvěřitelné atmosféry, melancholické melodično a uctívání doom žánru jsou hlavními devizami současných Daylight Dies. To, co u evropských ikon žánru ztrácím, za Atlantikem nalézám.

Po čtyřech letech se američtí náladotvůrci Daylight Dies dokopali k vydání další porce melancholie a tíživých melodií "A Frail Becoming". Album zní kompaktněji a dotaženěji než předchůdce. Drsnost deathového dochucovadla se z hudby pomalu vytrácí a kapela se vyloženě pohybuje v šedém melancholickém vesmíru. Na druhou stranu dochází dech pestrosti, která byla dříve hmatatelná skladbu od skladby. Beru to však jako daň k sevřenějšímu a celistvému výkonu. Ubyla naštěstí pachuť z inspiračních předloh, které předchozí album zneužívalo až příliš. Přináší totiž porci onoho něčeho navíc, co činí nahrávku zajímavou nad šedostí průměrnosti. 

 

Daylight Dies si pevně opečovávají vlastní styl, který načrtli albem „Dismantling Devotion“; album následující a roky ticha po něm možno brát jako zpytování chybného kroku z vytyčené vlastní stezky. Melancholie, které jest dovoleno vykvétat na podhoubí zmaru a tíživých, svírajících středně rychlých temp, jsou více než živé a dovolují vstoupit do nehmotna a kráčet společně s hudebníky jejich fantazií. Hustota a nepropustnost nálad nedovoluje jediný pohled z rámce ven, do reality. Tak tomu je do posledního tónu, který hudebníci chtěli vyřknout. Plnotučné melancholie a nefalšované tíživé nálady, rytmy stvořené vyspělými lidmi, kteří nalezli vlastní místo a způsob vyjadřování. Vše plyne jaksi samozřejmě a švy mezi klidnými a energií nabitými částmi jsou příjemné a inteligentně nepatrné.

 

O původnosti a originalitě souboru netřeba diskutovat. Tyto vlastnosti se u Daylight Dies nenacházejí, neb jsou "pouhými" řemeslníky stylu. Inspiračních souborů, které pánové vyvolávají z paměti, je zástup. Myslím, že každý, kdo tuto kapelu zná, nehledá u ní nic převratného. Činím tak i já. Jen se nechávám unášet hudbou.

 

Daylight Dies se naučili velmi kvalitně využívat jemnějších materiálů. Nesklouzávají k jejich užívání nadbytečně, ale jak už je u těchto Američanů pověstné, sahají k nim skutečně v míře potřebné. Album tak není bouráno na fragmenty, ale stále funguje jako celistvý živoucí organismus. Hudba pramenící ve sbírce „A Frail Becoming“ bezpochyby patří k dnům probouzející se zimy a dlouhých stínů. Na hlavu nasáklou chmurnými náladami přikládám chladivě příjemný obklad - Daylight Dies.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky