Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dødsfall - Djevelens Evangelie

DødsfallDjevelens Evangelie

Bhut10.8.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Výtvor striktně pro zaprodance tohoto žánru. Nesvatost, která špiní a z reproduktorů se krom hbitých tónů povalí také saze a mour. Výborný black metal. Ugh!

Dødsfall patří mezi kapely, které hrají black metal. To je sice informace strohá, ale za to upřímná a sebejistá. Dneska se k tomuto žánru řadí kde kdo. Desky jsou chrleny jak žhavá láva a pramálo z nich umí něco sdělit. Dødsfall letos vydali svůj třetí počin (v rámci dlouhohrajících alb) nazvaný Djevelens Evangelie, kterým deklarují pravost black metalu. Tohle je black metal!

 

Je zvláštní jak se Mexičan Ishtar dokáže vypořádat s evropským žánrem a zahrát jej naprosto dokonale. Samosebou, že mu v tom pomohl novopečený zpěvák Adramelech, který je Nor jak poleno. Hudba tak zní více uvěřitelně a být krev čistě norská, štítek TNBM by nebyl od věci. Ale doktor Bettleheim tvrdí, že je to jedno, protože v krvi není rozdíl. Mnohým jistě již dochází, že náplň, kterou letošní deska této kapely obsahuje, nebude nic jiného než poctivý řízný black. A je to skutečně tak. Nesvatost, která špiní a z reproduktorů se krom hbitých tónů povalí také saze a mour. Trochu toho divokého poctivého svérázného black metalu není nikdy na škodu. Chcete se rozhýbat? Naštval vás šéf, kolega, nebo kdokoli jiný? Došlo pivo v lednici? Pusťte si ve vašem přehrávacím systému Djevelens Evangelie a myšlenky budou během několika málo minut zadupány do země. Soustřeďte se na ty drtivé riffy a klasické melodie, které tento jedinečný žánr nabízí. Povšimněte si vynikajícího zpěvákova hlasu, který svůj rozsah nenápadně provětrává. Tohle je takříkajíc pekelná jízda. Můžeme zde mluvit o černo černých bubácích, kteří vystrkují růžky, kopýtka a zle se mrštící ocásky. Můžeme zde hovořit o hanobení církevních hodnot a dogmat. Anebo se na tyto doprovodné, leč nezbytné, šaškárny můžeme vykvajznout a plně se hroužit do libých tónů opravdového black metalu.

 

Deska vás strhne od samého začátku, nastolí živelné tempo a nepovolí. Je to ale tempo střední, které sluší kapele nejvíc. Během něj totiž lze nejlépe vnímat jednotlivé nástroje, kterým dělá pomyslného vůdce samotná kytara. Krásně na ruku jí jde vokál, se kterým je zacházeno střídmě a svou barvu volí dle naléhavosti dané pasáže.To vše jsou malé detaily a drobné střípky, které když seskládáte dohromady, vznikne vám krásná mozaika připomínající poněkud znetvořený výjev svaté ikony, ne nepodobný obrázku, který zdobí hlavní obal nahrávky. Je mi však jasné, že pro jedince black metalem nepolíbené, zůstane tato deska jen další bezduchou sypačkou a hrubou vymlacovací mašinérií bez ladu a skladu. Každé zboží má svého kupce a pokud jste náruživí sběratelé černého kovu, tento uhel by vám neměl proklouznout mezi ušima. Řemeslo, kterým vůdčí představitel kapely Ishtar vládne, mu jde pěkně od ruky a tento produkt nechá hmatatelný otisk v historii nové éry black metalu. Výtvor striktně pro zaprodance tohoto žánru, k tomu už netřeba co dodávat. Zkrátka vynikající black metal. Ugh!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky