Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Debutní deska projektu De Arma se mi dostala k uším zcela naplánovaně a v tomto ohledu se podobá něčemu, co naleznete za zavřenými dveřmi, když za nimi hledáte něco úplně jiného. Celá anabáze začala u Frankových FEN a vyústila v desku “Lost, Alien and Forlorn”; cesta opět klikatá.

Duchovním otcem projektu je jistý Andreas Petterson, kterého možná budete znát z působení v black metalových Armagedda či LIK. Tento žánr se otiskl i zde, jen odhodil škrobené pózy, za sebou nechal silácké řeči o nadřazenosti krtka nad ponravou a vrhnul se vstříc rozlehlým melodiím a kytarovým plochám, druhdy zvaným post cosi či shoegaze. Podobnost s Neigeho Alcest (či s projektem Old Silver Key) bude možná první, co vás trkne do čela. Z onoho black metalu se zachoval především zvuk kytar (i když přeci jen s poněkud kultivovanějším přednesem) a pak jejich nepříliš výrazná nápaditost. Bagatelizovat jejich invenci na úvodní nasazení akordu a následné drhnutí tremolo picking až do konce by bylo lehce nefér, ale pokud jste uvyklí na barevnost a nápaditost, při poslechu téhle desky na vás jistě padnou chmury, následované levostranným hákem “jednotvárnost”. Ostřejší dívky a hoši klidně použijí slovo nuda.

Celý poslech lze strávit v lehkém limbu bez jediného vyrušení, album totiž plyne a to unyle a bez náboje. Bicí jsou spíše do počtu a nezbytné minimum, které předvádí, našince ze židle určitě nezvedne. Rytmicky je tahle nahrávka ztrápená a lenivá a pravděpodobná snaha o vytvoření snivé atmosféry zůstává jen na papíře s poznámkami o zamýšlených cestách.

Nejsmutnější záležitostí jsou ale zpěvy. Frankovy vokály ve FEN jsou skvělé, v De Arma tragické. Pokus o čistý zpěv má potenciál uvést posluchače do hluboké deprese a jediná záchytná místa představují party svou barvou se blížící právě FEN. Zbytek je buď zcela plytká kaše bez definice a nebo v podstatě falešná písnička o tom, jak má fungovat čistý zpěv.

Nechci působit přehnaně tragicky, ale v dnešní záplavě muziky bude mít De Arma těžké pořízení. Na albu nenacházím skoro nic zajímavého a už dlouho se mi nestalo, že bych si digitální promo alespoň nevypálil. Dnes je mi ale líto i pěti korun za CDčko a těch 42 minut věnovaných soustředěnému poslechu, které můžu strávit ve společnosti něčeho podstatně lepšího. Jsem s omluvou, ale album se mi nelíbí.