Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Melodies / Beyond The Ghost - Crier

Dead Melodies / Beyond The GhostCrier's Bane

Symptom30.11.2020
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: PC / CreativeGigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Pozoruhodná výprava do hnijícího srdce Viktoriánského Londýna s osvědčenými průvodci z řad tvůrců temné kinematografické hudby.

Spojování sil bylo a stále je populární napříč všemi žánry a stalo se ústředním tématem i v případě desky Crier's Bane (2020) tvůrčího dua Tom Moore (Dead Melodies) & Pierre Laplace (Beyond The Ghost). Tato anglicko-francouzská koprodukce dokázala na svém prvním společném výtvoru zhodnotit po léta střádané hudební znalosti a dovednosti jako i vhled do žánru. Nahrávka vyniká širokou paletou nástrojů, s nimiž interpreti čarují různou intenzitou v duchu ambientních a drone standardů. Jedno je však jisté: pod střechou vydavatelství Cryo Chamber z amerického Oregonu se dějí zajímavé věci.

 

Solidní hodinová výprava do starého Londýna v dobách, kdy této metropoli slušela temnota a nebylo v ní bezpečno, má za cíl provést posluchače dějištěm strašlivé vraždy. Nocí plnou stínů a tísnivých pocitů, co evokuje příběh ve stylu Jacka Rozparovače. K navození té správné atmosféry výborně slouží sugestivní obálka desky z rukou kmotra žánru, Simona Heatha z Atrium Carceri. Je postava zahalená v plášti obětí nebo samotným vrahem? To zjistí pouze ten, jehož duch projde portálem k balustrádě do centra dění...

 

Dlouhé rozpracování základního obrazu místy bojuje s rozvláčností a člověk by se nezlobil za trochu akčnější přístup i za cenu použití stokrát provařených lekavých klišé. Modální způsob zpracování ubírá hudbě na prvku překvapení. Toho se nedočkáte v rovině schematické ani dynamické. Na druhou stranu poslech jasně odhaluje, že deska Crier's Bane nespadla z vakua a je za ní kus práce. Hudební umělecké řemeslo zpracované do figury a vyjádřené množstvím různorodých hudebních nástrojů to jasně dokazuje. Deska tvoří pevný monolit bez výrazného "jednorožce", skladby, která by vyčnívala nad ostatní a tvořila pomyslný klimax. Dílo se hodí k nepřerušovanému poslechu ve večerních hodinách jako potrava pro vnitřní zrak.

 

Crier’s Bane v sobě má potenciál uspokojit nenáročné posluchače, ale i ty náročnější, kterým nestačí dílo z modré sféry jedniček a nul a dožadují se fyzických, člověkem ovládaných nástrojů. Desce dodává šmrnc hlavně příběh samotný, který roste v hlavách posluchačů úměrně s jejich schopností imaginace. Efekt zesílení představ a jejich korelace s hudbou je zde klíčovým faktorem z hlediska ocenění vnitřní kvality nahrávky. Sice mi k dokonalosti chybí více hudebního napětí, co rozběhá mráz po zádech a dělá stíny tmavší, ale i tak duo Moore & Laplace zahrálo na svém debutu "dobrý laufy".

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky