Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deaf & Dumb / Bum / Incarnate / Necotopsy / Evil Regiment / Lepratory - The North Bohemian Terror

Deaf & Dumb / Bum / Incarnate / Necotopsy / Evil Regiment / LepratoryThe North Bohemian Terror

Bhut12.9.2020
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Reflexe aktuálního stavu na severočeském extrémně metalovém písku. Šestice kapel mámící ze sebe to nejšťavnatější, jak se na grind a jemu příbuzné žánry sluší.

Jestli nazývat CD The North Bohemian Terror kompilací, či větším split albem, je diskuze na dlouhé večery a přesto budou mít všichni pravdu. Držme se proto raději obyčejných faktů a nazvěme nahrávku grindovou družbou. Šest kapel, které spojuje obyčejná vášeň v rychlou hudbu kombinující prvky grindu a deathu (občas i blacku), natočila minimálně dvě skladby, kterými potěšila svět i své fanoušky.

 

Bizarre Leprous Production jest vydavatelem tohoto produktu majícího charakter festivalového vzorkového CD. Alespoň mi to připomíná starší kompilační materiál, kde mimo písní byl kapelám věnován i prostor v bookletu. Takže po stránce vizuální je to jak staré samplery z Brutalů… třeba. Po stránce hudební spíš jako odkaz na Obscene, ale to už zatáčíme mimo trasu.

 

Název souboru dává jasně najevo, že půjde o jakýsi výňatek a představení extrémních kapel ze severu naší republiky. Avšak i zde si vyhledáme výjimku potvrzující pravidlo a bořící konstrukci názvu a zároveň i odporující zabodnuté šipce do mapy, kterýžto obrázek na obalu rovněž dohledáme. Ale popořadě.

 

 

Deaf & Dumb. Kapela, která své plodné a ctěné období datuje minulým tisíciletím. Po delší pauze však přišla znovu na scénu a dokonce hned s velkou deskou. Jejich značně ojedinělý souzvuk death/grindu má jasného jmenovatele – rychlost. Tahle palba je na úvod skutečnou lahůdkou a okamžitou pěstí mezi oči, aby bylo od prvních vteřin jasno, v jakých kolejích se pojede. Tři skladby řežou do krve a já si osobně opět potvrzuji jejich status jedné z těch nejzajímavějších kapel téhle scény v ČR.

 

Bum to je už podle názvu sranda grind, ale potřeba k němu doplnit vlastní zaškatulkování kapelou, anóbrž gastroporno gore. Takže se nelze divit použitým sestřihům od šéfa Pohlreicha a podobným. Však jsme národ, který potřebuje asi stopadesát pořadů o vaření, takže o inspiraci nemá kapela zaručeně nouzi. Nejen o jídle však taková muzika je, neboť přídomek gore jasně odkazuje v klasický těžkopádný humbuk s úderným zvukem kytar. Možná, že si někdo vzpomene na Gutalax, jiný možná na Italy Rabid Dogs. Tak někde tam se Bum neztrácejí.

 

Incarnate mají na nahrávce jednoznačně největší počet skladeb – slovy pět, což je dáno logicky jejich délkou. Ale abych pravdu řekl, tak jejich deathová skrumáž pozvolna se převažující v ostrý grindcore mi pod kůži neleze. Hádám, že síla a gró takové kapely spočívá v živém hraní. Takhle doma to na mě nezabírá.

 

Necotopsy to mají se mnou úplně stejně. Taky mi ta jejich čarovná sonda goregrindu prokluzuje mezi prsty. Jak jsem o pár odstavečků výše psal o jakési výjimce, tak ta nastává právě nyní, neboť zatímco ostatní kapely skutečně lze lokalizovat do zlověstných růžků naší země, tak Necotopsy mají rozsah mezinárodní. Dvojice tvořící kapelu totiž pochází ze dvou zemí – Norska a Kyrgyzstánu. O českém severu zde jaksi nemůže být řeč. Nicméně jako ozvláštňující prvek na CD toto funguje přinejmenším svěže. 

 

Evil Regiment od samého začátku vytrhnou pozornost odklonem stylu od předchozí kapely. Najednou je zasazeno do uší více sazí a čeština rovněž prorazí. Ona totiž kombinace crustu a blacku udělá své. Trojice jejich songů mě baví a trefuje se správně na hlavičku. Opět musím odtušit, že živá prezentace bude jistě energičtější, nicméně i takto ze záznamu dokáže příjemně navnadit. Jistotou je právě špína pramenící z využívaných hudebních odvětví.

 

Lepratory dostali nejmenšího prostoru (dva kusy), ovšem i tak dokázali patřičně zaujmout. Zřetelné texty a deathgrindový odér by se sice neztratil ani v repertoárech kapel hrajících cca o dvě dekády dříve, nicméně stále dokáže nabídnout své. Je tam duch staré školy a zároveň novější cit. Kapela jasně staví na úderných textech a jasných refrénech, které vám budou dlouho vrtat v hlavě. Hodněkrát jsem si vzpomněl na tvorbu Fata Morgana, jelikož Lepratory mají podobné, neřku-li stejné styčné body.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky