Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deafheaven - Lonely People With Power

DeafheavenLonely People With Power

Symptom30.5.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO / Adam Audio A7V
VERDIKT: Nikdo nic a najednou Deafheaven dropnou novou desku, která vládne všem.

Letošní novinku bych neoznačil za dlouho očekávanou, protože – minimálně pro mě – se zjevila jako pověstný blesk z čistého nebe. Ano, předcházel jí singl Magnolia, což bylo takové menší zahřmění a hned po něm se spustila dokonalá průtrž mračen. Prší do teď, a ještě dlouho bude, protože kapela tentokrát přichází s esem v rukávu.

 

Pokud je tu něco jako stará a nová vlna blackmetalu, pak rozhodně jedu na vlně modernějšího pojetí. Ne nutně kvůli zvuku nahrávek a kvalitě instrumentace, spíše kvůli celkové estetice, která mě zasahuje podstatně hlouběji. Zatímco klasik stále ždímá náboženské motivy, Deafheaven si jako téma vezmou obyčejný lidský zápas s tíhou života, zatěžkají ho nekompromisní hudbou a do klipu nasadí animaci utrápené uklízečky. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?

 

Borci z amerického San Franciska brnkají na strunu mojí spokojenosti už roky a je radost sledovat, jak se v dlouhodobé perspektivě tvůrčí potenciál kapely mění a rozvíjí. Lonely People With Power je ve znamení návratu ke kořenům. Z výrazné blackové substance klíčí zasněné shoegaze melodie a album jako celek vykazuje ve všech směrech znaky strukturovaného myšlení. Časová proluka čtyř let šesté nahrávce rozhodně prospěla. Dozrálo, co dozrát mělo.

 

Zvukově si nemám nač stěžovat, ukázkový příklad moderní a dobře zvládnuté produkce s artikulovaným a plným zvukem. Možná basový buben se občas trochu ztrácí a skrz jde hlavně těžce diktující virbl. V obnažené pasáži dvojky Doberman kopák na chvíli nepříjemně kliká, což je vzhledem k žánru a níže položené baskytaře pochopitelné, ale i tak bych v této mezeře uvítal špetku automatizovaného zesílení basů. Výšky jsou hladké a neřežou do uší.

 

Přemýšlelo se i nad sekvenováním, takže intenzivní pasáže jsou rovnoměrně rozložené po trase tak, aby deska umožnila oddech i neustálý přísun podnětů s přirozenými změnami tempa. Poslech je kvalitní, plynulý a bez turbulencí v podobě spadlé atmosféry. Mezi tím vším jsou povedené mezihry Incidental I – III, které se dají chápat jako intra následujících skladeb. Ta nejvíce výpravná skladba (epická chcete-li) je zcela předvídatelně až na samém závěru a umí zanechat pocit velkého prožitku, který je potřeba zopakovat.

 

Deafheaven jsou na vrcholu tvůrčích sil a jejich další tah bude stejnou měrou očekávaný i kritický. Aktuální deska bere vše podstatné z dosavadní tvorby, zlepšuje to a více se přiklání na stranu razantnější hry. Výsledek je pestrý a o poznání klenutější. Kombinace rocku, blacku a ambientního koření je po hříchu krásná a hned tak neomrzí. Nejsou to je přísné riffy, co ohromí technikou. Jako vždy je tu i hromada melodií a jednodušších kytarových linek, které vystupují z hlubin podvědomí, aby pronikly a ovládly posluchače. Což se mimochodem daří.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Monachos / 3.6.25 7:32odpovědět

Tá ukážková skladba je pecka, som zvedavý na celý album. Ďakujem za upozornenie, pretože z vlastného podnetu by som asi na klip Deafheaven neklikol. V minulosti sme si s pánmi neboli veľmi sympatickí.

Ho!!! / 30.5.25 8:29odpovědět

Má to sílu, začasto slyším Fluisteraars a Swans.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky