Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Debustrol - Rwanda

DebustrolRwanda

Bhut10.6.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Na první poslech strhující thrash a divokost. Na druhý poslech, věnovaný více textům, chytrá a ironicky upřímná deska nutící nejen k zamyšlení. Na třetí poslech, ve kterém předchozí dva splynou v jeden fungující celek – nádhera a strhující dílo.

Je trošku na škodu, že česká legenda úderného thrash metalu Debustrol se dlouho neukázala s novou plackou. Můžeme se nyní proto připomenout dosud poslední nahrávku z roku 2009 RwandaRwandatotiž není obyčejným albem, je to poselství a drsné sdělení, které vede k zamyšlení. O tom, jak promlouvá, nebudu příliš prozrazovat, ovšem hloubku si lehce nastíníme.

 

Tato deska si nebere servítky vůbec s ničím. Album je plné agrese, vzteku, energie, nenávisti a hlavně protestu. Chlapíci vsadili na jednoduchost a přímočarost drsnosti hudby a více se věnovali textové stránce. Deska je jakýsi posel špatného světa, jež může nastat (pokud již nenastal). Ironicky nastiňuje zrcadlo reálného krutého současna. Ona vůbec ironie je celkem stěžejním pilířem hudby Debustrol

Co se týče hudebního vzezření alba, tak musím zdůraznit jeho sílu a rychlost. Deska vyznívá velice agresivně a nenávistně vůči všemu náboženství, politice a válkám. Klasická ukázka syrového thrashe. Kapela však do písní přimíchala špetku deathu. Experimentální kousky známé z alb minulých zde mizí. Skupina se plně věnuje své myšlence nynějších problémů. Povedlo se vytvořit zcela nekompromisní album, které stojí a vyloženě vybízí k zamyšlení. Novince by se dala vytknout její přílišná opakovatelnost. Postrádání momentu překvapení, nějakého zlomu, který dosud nezazněl. Proto se může zdát, že album je příliš jednoduše přímočaré. Netvrdím, že nastává nuda, jelikož z Debustrolem se nikdo nenudí. Jednotlivé skladby, jsou od sebe jemně odlišné, ale celek nijak výrazný není. Na příklad skladba Vůdce je vůl, ve které kolem 2. minuty a 20. vteřiny v pozadí zaznívá Hitlerův projev, který vrcholí typickým hailováním nacistického Německa. Díky takovýmto detailům je deska o něco živější. Pohlédněme pak na druhou misku vah, kde stojí zástup argumentů, které odmítají podobná tvrzení, že deska je jednoduchá. Třeba taková je, ale nikomu to nějak extrémně nevadí. On ve své podstatě ani nějaký vývoj nebyl v plánu ani očekávaný. Koncept alba hovoří jasně. Virtuozita musela jít stranou. Tady se muselo jednat.

Stále faktem zůstává, že kapela se více věnovala svým textům a stylu předání myšlenek. Proto musím posluchačům doporučit, aby se zaposlouchali a zamysleli nad poselstvím, které se snaží kapela sdělit. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky