Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je trošku na škodu, že česká legenda úderného thrash metalu Debustrol se dlouho neukázala s novou plackou. Můžeme se nyní proto připomenout dosud poslední nahrávku z roku 2009 Rwanda. Rwandatotiž není obyčejným albem, je to poselství a drsné sdělení, které vede k zamyšlení. O tom, jak promlouvá, nebudu příliš prozrazovat, ovšem hloubku si lehce nastíníme.

Tato deska si nebere servítky vůbec s ničím. Album je plné agrese, vzteku, energie, nenávisti a hlavně protestu. Chlapíci vsadili na jednoduchost a přímočarost drsnosti hudby a více se věnovali textové stránce. Deska je jakýsi posel špatného světa, jež může nastat (pokud již nenastal). Ironicky nastiňuje zrcadlo reálného krutého současna. Ona vůbec ironie je celkem stěžejním pilířem hudby Debustrol. 

Co se týče hudebního vzezření alba, tak musím zdůraznit jeho sílu a rychlost. Deska vyznívá velice agresivně a nenávistně vůči všemu náboženství, politice a válkám. Klasická ukázka syrového thrashe. Kapela však do písní přimíchala špetku deathu. Experimentální kousky známé z alb minulých zde mizí. Skupina se plně věnuje své myšlence nynějších problémů. Povedlo se vytvořit zcela nekompromisní album, které stojí a vyloženě vybízí k zamyšlení. Novince by se dala vytknout její přílišná opakovatelnost. Postrádání momentu překvapení, nějakého zlomu, který dosud nezazněl. Proto se může zdát, že album je příliš jednoduše přímočaré. Netvrdím, že nastává nuda, jelikož z Debustrolem se nikdo nenudí. Jednotlivé skladby, jsou od sebe jemně odlišné, ale celek nijak výrazný není. Na příklad skladba Vůdce je vůl, ve které kolem 2. minuty a 20. vteřiny v pozadí zaznívá Hitlerův projev, který vrcholí typickým hailováním nacistického Německa. Díky takovýmto detailům je deska o něco živější. Pohlédněme pak na druhou misku vah, kde stojí zástup argumentů, které odmítají podobná tvrzení, že deska je jednoduchá. Třeba taková je, ale nikomu to nějak extrémně nevadí. On ve své podstatě ani nějaký vývoj nebyl v plánu ani očekávaný. Koncept alba hovoří jasně. Virtuozita musela jít stranou. Tady se muselo jednat.

Stále faktem zůstává, že kapela se více věnovala svým textům a stylu předání myšlenek. Proto musím posluchačům doporučit, aby se zaposlouchali a zamysleli nad poselstvím, které se snaží kapela sdělit.