Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Decline of the I - Johannes

Decline of the IJohannes

Garmfrost19.3.2021
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Cílem Johannes je posluchače přilákat. Nic nevysvětlí, nedovypráví a zmizí...

Decline of the I, respektive A.K. na Johannes rozjíždí novou trilogii. Ta první byla završena pevně ukotveným albem Escape, které nastínilo možné cesty pro budoucí časy. Nutno dodat, že ani jedna varianta se nestala pravdou. Johannes i přes společné body a typický rukopis je v podstatě dokonale odlišnou nahrávkou, kterou s minulostí spojuje pouze A.K. Také sestava, která Johannes nahrála je komplet nová. Nejvýraznějším jménem mezi novici je bývalý kolega pana šéfa z The Order of Apollyon, SK. Jeho nejznámějším působištěm je Temple of Baal nebo Arkhon Infaustus. S takovým tlučmistrem v zádech se dají dělat zázraky. Zatímco se v první trilogii kapela zaměřila na dílo francouzského chirurga Henriho Laborita, v Johannes se počíná rozvíjet filozoficko-psychologické a teologické bádání dánského filozofa Sørena Kierkegaarda.

 

doti

 

O tomhle pánovi se dá říct, že se jedná o postmodernistu, humanistu a individualistu s velkým zaměřením na emoce, realitu, lidské osudy a jejich zakomponování do svých úvah. Zajímavostí a možná i důvodem proč se A.K. rozhodl věnovat právě jemu, může být fakt, že Kierkegaard své myšlenky rozpracovával z pohledu různých postav, aby si čtenář následně názor utvořil sám. Ne, nejsem zas tak sečtělý a už vůbec ne vzdělaný tímto směrem, neznám jeho dílo ani povrchně. Tohle jsem si poskládal z internetu. Jsem však navnaděný do jeho knih nahlédnout a něco z jeho myšlenek vstřebat.

 

Kdo je obeznámen s produkcí Decline of the I, ví, proč jsem se krapet zasekl u lyriky. Filozofie, poezie a vůbec myšlenky mají pro A. K. velký význam. Decline of the I své umění chápou komplexně. Stejně bohatá jako texty, je i hudební, potažmo vizuální stránka. Schválně mrkněte na klip ke skladbě The Veil of Splendid Lies, nebo vzpomeňte na starší klipy a trailery. A. K. skládá s rozmyslem. Všechno má své místo a důležitost.

 

Minule jsem vzpomněl, že každá novější nahrávka má o jednu skladbu méně, než předešlá. I tentokrát jedna položka ubyla. Johannes má pouhých pět skladeb. Říkám si, jaké to bude, až přijde na řadu čas, kdy bude mít album pouze jednu píseň. A pak? Nic? Specifikem každé desky Decline of the I je každopádně fakt, že se nikdy nic neopakuje, že je vše pokaždé jiné. Na styl Johannes jsem si musel zvyknout. Tempo skladeb je většinou spíše pomalé, nálada velice ponurá. Sem tam se probleskne jistá vznešenost, oslava, rychlost, švih, black…, aby se následně vše vrátilo zpět. Nový sólový pěvec SI na sebe nestrhává veškerou pozornost jako jeho předchůdci. A. K. mu nejen sekunduje, ale vřeští i na své poměry často. Jistý prostor dostává i hráčka na baskytaru ukrývající se pod pseudonynem AD. Klasické blackové vřískání je doprovázeno chorály, mluvením a křičením. Plus dívčí zpívání a mluvení.

 

Bezmála hodinová porce je výživnou dávkou post/blackového běsnění. Skladby a tím pádem celá deska má tendence směřovat takřka do scénického umění černobílého tápání mezi stíny. Každý má svoji noční můru. I ty. Při poslechu má neodkladný pocit únavy. Stále čekám úlevu v podobě vyvrcholení či jasného směřování. To se však neděje. Kdykoliv už to vypadá, že se skladba rozběsní a bude klid, nestane se tak. V podstatě bych Johannes přirovnal k prvnímu dílu filmové trilogie, nebo pilotu k seriálu. Všechno se v něm nastíní, ale dohromady se nic nedozvíte. Jen vytušíte. To Inhibition bylo jiné kafe a jasnější masakr.

 

 

Dříve notně užívaná elektronika nemá na Johannes příliš znatelné zastoupení. Uslyšíte ji. Vlastně často, ale pod nánosem mohutných sborů a symfonična nefunguje na první dobrou. Raději vše shodí divokou šarádou a komedií. Specifikem nahrávky tedy není vše posluchači předvést a vysvětlit. Pouze ho naláká a unikne…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky