Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deftones - White Pony

DeftonesWhite Pony

Jirka D.2.6.2010
Zdroj: CD (# 9362-47667-2)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: ...deska je víc snivá a melancholická ... donutí vás poslouchat, slyšet je málo...

V této době by se asi čekalo, že vznikne recenze na aktuální Diamond Eyes, v pořadí šesté studiové album Deftones. Nicméně jsem se rozhodl vrátit do doby před deseti lety, doby, kdy mně bylo patnáct..., a kdy se mi poprvé dostala do ruky deska White Pony.


Deftones měli již za sebou dvě studiová CD; první Adrenaline, syrové, dravé, zavánějící právě populárním nu-metalem, ale přesto zdařilé. Druhá studiovka Around The Fur vzbudila zájem podstatně větší. Na desce je znát intenzivnější práce kapely, songy jako „My Own Summer (Shove It)“ a „Be Quiet And Drive (Far Aqway)“ se začaly hrát v rádiích, Mtv a o Deftones se začíná vědět. Klasické pojetí z první desky je vystřídáno odklonem k alternativnímu střihu, střídají se rychlé a pomalé pasáže, Chino Moreno si víc hraje s hlasem, objevují se samply Franka Delgada - deska naznačila cestu, jejíž naplnění se mělo objevit v roce 2000.


White Pony vyšlo 20. června roku 2000 za obrovského očekávání kritiků i fanoušků kapely (originální první vydání obsahuje 11 songů). Úvodní „Feiticeira“ jakoby navazovala na předchozí tvorbu, tvoří pomyslný most - hned druhá věc „Digital Bath“ ale dává všemu předešlému zapomenout. Melancholická a snivá nálada písně vás zaručeně odnese někam jinam, daleko od všeho. Následuje prudké vržení zpět do reality - při „Elite“ mám pocit, že jedu po tobogánu plném žiletek.....a v podobě „RX Queen“ přistávám v poklidných vodách bazénu s modravou vodu a odpočívám... Deska pokračuje v podobném duchu, rychle střídá rytmus, ale přitom neztácí na dynamičnosti. Rozhodně nenudí, v každé písni, v každé minutě každé písně se objevuje něco nového, stále vás překvapuje a poutá vaši pozornost. Bicí jsou místy dost rafinované, zcela jiný zvuk dává desce již stálý člen kapely Frank Delgado; vedle Stephena Carpentera se kytary ujal i Chino...


Závěr alba patří pohodičce „Passenger“, kde hostuje Maynard James Keenan z Tool, a naprosto dokonalé, mé nejoblíbenější „Change (In The House Of Flies)“, která mě i po deseti letech dostává... Zcela poslední song je „Pink Maggit“, kde tepot srdce odbuší poslední vteřiny tohoto skvělého počinu.


Deftones na svém třetím albu podstatně zvolnili, ona dravá syrovost známá z Adrenaline se objevuje jen v náznacích, deska je víc snivá a melancholická. Donutí vás poslouchat, slyšet je málo...

 

Deska White Pony je zcela skvělým, inovativním počinem ve světě alterntive metalu, kterou vyvrcholila mnohaletá práce všech členů kapely. Deftones patří k vzácným výjimkám, kde se potkává nadšení kritiků a recenzentů se značným komerčním úspěchem. Mají zvláštní místo v mém hudebním srdci...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky