Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Den Saakaldte - Pesten som tar over

Den SaakaldtePesten som tar over

Garmfrost13.10.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Pesten som tar over je sypačkou běžnějšího ritu, obohacenou škodolibostí a přesahy do různých uměleckých stran.

Den Saakaldte jsou typem kapely, kde se prostřídal nespočet muzikantů. Všechno začalo Sykeligovým nápadem založit one-man projekt. Z něho se postupně stal hvězdně sestavený all-star band, v jehož sestavě jste mohli najít taková esa jako např. Hellhammera, Niklase Kvarfortha, Seidemanna či Anderse Kobra. A další. Personální rošády měly na stylové směřování jistý podíl, nicméně ve zpětném ohlédnutí je z celé diskografie znát Sykeligův kytarový rukopis a jeho diktát. Den Saakaldte si prošli depresemi, avantgardou a různými obsesemi protknutým black metalem. Nahrávek na kontě kapela moc nemá. Stojím si za tím, že All Hail Pessimism nebo prvotina Ol, morke og depresjon patří do galerie legendárních počinů. Třetí a na dlouhé roky poslední deska Kapittel II: Faen i Helvete napověděla, že Sykelig hodlá vstoupit do světa mnohem extrémnějšího a přímočařejšího.

 

V návratové sestavě z předchozích soupisek vedle šéfa najdeme pouze bubenického satana Daniela "Tybalda" Theobalda. Posilou jsou další ikony temného vesmíru - Skoll a Vidar. Oba pány netřeba představovat. Pro mě je spíše perličkou slyšet Skollovu hru v takto nadupaném blackovém mazecu. Posledním příchozím je o generaci mladší zpěvák Svik, který si svoji pozici teprve získává. Nutno dodat, že jeho party na Pesten som tar over je radost poslouchat.

 

densaakaldte

 

Pesten som tar over je syrový black svižného střihu. Tu a tam ale rubanicí problesknou nemocné melodie, skladby umí zvolnit, dokážou nabrat teatrální směr k podivnu, které vévodilo starším deskám. Vlastně mi občas na mysl přijdou ozvuky Dødheimsgard i v hodně zmutovaném světle Ved Buens Ende. Vše je samozřejmě zjednodušené, rychlé a stylově čisté. Odbočky vnímám v detailech nebo strunových vyhrávkách. To znamená, že do klasické sypačky prosakují avantgardní prvky, „arcturusácké“ kejkle, hlasové kreace šíleného klauna. Kdo tohle nechce slyšet, uslyší (ne)normální norský black vzývající temnotu a znesvěcení. Mor, který přebírá vládu, je plně vypovídající název a určující atmosféru desky. Z každého tónu v nahrávce kape jed, škodolibost a vzteklý vzdor.

 

 

Pesten som tar over se přes všechen extrém a rychlé tempo poslouchá velice dobře. Ostatně při pohledu rafanů, kteří stáli za vznikem této desky, se není čemu divit. Pamatuju si hejty na předposlední album Kapittel II: Faen i Helvete. Ta deska nebyla špatná, ale přišla po All Hail Pessimism a nikdo nechtěl po kreativním kouzlení slyšet normální blackovou desku. Myslím si, že Pesten som tar over může oba směry ve své podstatě spojit. V mnohém navazuje na Kapittel II: Faen i Helvete - novinka je sypačka běžnějšího ritu. Ona škodolibost a bohaté vyhrávky s přesahy ji ale dávají příslib přijetí i náročnějšího posluchačského spektra.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 14.10.23 7:24odpovědět

Nové album Den Saakaldte po letech vyloženě potěšilo. Poslouchá se doslova samo a člověk si v rámci severské rubanice najde co potřebuje. Sympatická věc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky