Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
DEOAG - Tour De Anal

DEOAGTour De Anal

Bhut3.9.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps), promo od vydavatele
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Naprosto nekompromisní nářez splňující veškerá kritéria grindové muziky. Přijít, rozsekat, pokálet, odejít.

Bůh chce, abychom šoustali vepře


Nelze začít jinak, než touto květnatou větou, která zároveň otvírá i nové album pražské goregrindové smečky Destructive Explosion Of Anal Garland, zkráceně DEOAG. Nové album dostalo divoký název Tour de Anal a do jeho spletitých trakcí se podíváme právě teď. Snad omluvíte délku recenze, která si vystačí s kratším rozsahem, jelikož i samotné album je stručné, jasné a výstižné.


Svátek by měli slavit všichni vyznavači nekompromisního bordel-nářezu, kterým rychlopalný grindcore je. Venku se totiž už nějakou chvíli válí půlhodinová masáž s dvaceti songy. Netřeba vyzdvihovat tu, či onu skladbu, jelikož během poslechu přestanete mít pojem o jejich pořadí. Že by mi taková situace vadila, se opravdu říct nedá, právě naopak, velice rád si dopřeji slušný výplach od mistrů žánru. Tour de Anal je totiž sonda hluboko pod kůži, je to zkouška vašich střev a zároveň i bič pro okolí. Je totiž předurčeno, že album se nebude poslouchat jen tak před spaním, nebo protože zrovna potřebujete nějakou kulisu. Toto dílo zabíjí už během pár vteřin a nepolevuje v tempu, dokud samo neskončí. Moderními termíny bychom jej mohli označit za hustě-kruto-přísnej diktát. Prostě něco, co je výrazné, nevšední a co jen tak nepohasne. Energie, kterou v sobě nahrávka ukrývá je až nebezpečně předimenzována a může tak lehce dojít k poškození trávicího ústrojí, přičemž řitní svěrač přestane plnit svou funkci a rezignovaně ustoupí valící se hmotě. Možná i proto dali chlapi z DEOAG dohromady takovou zběsilost, aby se z toho veřejnost jednoduše podělala.


Kromě neuvěřitelně divokého feelingu a ostrého průběhu, má deska především hrubý zvuk. Veškeré nástroje působí, pokud možno, tím nejdivočejším a nejtvrdším stylem, který se k nim dá přisoudit, aby neztratily pravou podstatu. Struhadlové kytary, drnčící basa a samopalné bicí v doprovodu nelítostného odzbrojujícího vokálu. A aby toho ještě nebylo málo, závěrem si banda střihla cover na legendu špíny Entombed, a to přímo song Wolverine Blues. Světe div se, ale tahle věc báječně zapadne po bok ostatních. Však si jí také DEOAG uzpůsobili dle svého, jak se na správný cover sluší a patří. Úžasný a rychlý průběh s neuvěřitelnými gradacemi a naprosto nekompromisní pointou - takhle by měl probíhat každý tour de anal.


Do konce tejdne chlapi píchali s prasatama


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky