Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V ČR máme celou řadu blackmetalových kapel, z nichž se převážná většina hlásí k tzv. tradičnímu blacku, který dobře známe ze skandinávských škol. Pak jsou tu kapely, které netřeba jmenovat, jelikož svůj um a žánr uchopují jinak a výrazně tak črtají zajímavou křivku, kterou obdivují celé zástupy horlivých nadšenců (včetně mě). Jenže odraz světové vlny nervní kombinace deathu a blacku, kterou kdysi započali Portal a jsou s tímto způsobem prezentace nejčastěji spojovaní, tak takovou odpověď v nabídce moc nemáme. Až do teď, ale hbitě musím předeslat, že Portal nejsou primární inspirací, nejsou ani hlavním vodítkem. Jde mi jen o určitou složitost a údernost, které takové kapely mají. Stejně tak mohu jmenovat třeba ještě Aosoth. Takže koho že si to máme zapsat do hledáčku? Pokud to ještě nemáte, tak určitě Mallephyr, ale jim se budu věnovat později (do konce roku určitě). Ovšem zcela nové uskupení fungující od roku 2016 vydalo album, které se zapisuje právě do výše tak horlivě popisované specifikace. Jméno Depths Above si prosím dobře zapamatujte a vyhledávejte desku Ex Nihilo.

Jen tak mimochodem se na svět vyklubala čtyřskladbová debutová deska našinců z Brna. Nebo já alespoň o žádné přípravě nevěděl a nic netušícímu se mi dostalo té pocty, že jsem dostal promo nahrávku. Co mě první trklo, byl obal. Ano, píšu to snad všude, ale když já si na ty obrázky docela potrpím. Tentokrát jde o výjev, který mi sedí a dokážu i zhruba odhadnout, jaká hudební náplň je za tím skryta. A nutno se pochválit, že v tomhle případě jsem se trefil. Je to přesně ten lehce disharmonický black s jasnou agresí death metalu. Zádumčivá atmosféra leze směle na povrch ruku v ruce s přímočarostí a ryze zlými impulsy. Napadá mě spousta prapodivných vět, které dávají smysl možná akorát v mém paralelním světě a tak vás jimi nebudu zásobit. Stačí už tohle, že ano. Každopádně chci říci, že ta hudba je silně znepokojivá a přitom náležitě podmanivá. Vlastně podobné pocity mám i z té grafiky, kde navíc uvnitř rozkládacího bookletu najdeme výjev, který vidíte na obrázku níže. I ten nese stopy nepohodlí a jisté sklíčenosti a především tmářské černoty, což je cítit nejen z použitých barev pochopitelně.

Výše jsem psal cosi o zjevení této nahrávky a vlastně i taková je podstata té muziky. Je to debut dosud neznámého spolku a hned taková šleha. Hned jasná palba na konkrétní cíl a trefa s nejlepším skóre. Je nasnadě se pídit po autorech takového kousku. Booklet desky je jak hrob, velmi strohý na jakékoliv informace. Najdete v něm pouze seznam čtyř skladeb, jejich texty a jen strohé info odkazující do různých internetových světů. Bezpečně se v něm však píše, že za použitým obalem stojí Vama Marga, čili jméno, které jsme si před časem připomínali skrze kapelu Bloody Lair. Tam již nepůsobí a věnuje se (krom výtvarné práce) čistě Depths Above. Internetové zdroje uvádí celou sestavu, jež je snadno dohledatelná v archiváliích. Krom dvou pro mne dosud neznámých jedinců se v kapele zjevuje dobře známý Sarapis. Jeho jméno zdobí booklety alb Inferno, Moravské Zimy a nebo nedávno ukončené kapely Žrec. Všechno výrazné pojmy. Vliv někdejšího působiště v řadách Inferno se vkrádá i do této nahrávky. Možná je to jen můj dojem, ale jemně tam takový dotek cítím. Možná jde také o to, že kapely jsou jednoduše spřízněné žánrem. Shrnu-li tato zjištění, dostávám jistou odpověď na otázku, proč je ta deska tak dobrá.

Superlativy vskutku nešetřím, vím to a chápu. Ale za tím, že je tahle deska kvalitní, si skutečně stojím. Sice její délka trvá nějakou půlhodinku, během které představí čtveřici skladeb (z nichž však ani jedna neklesne pod sedm minut), ale obsahově jde o velmi zdařilé dílo. Už úvodní pozvolna se probouzející skladba, která se pak rozběhne do jakéhosi funerálního odéru. Ale nenechte se zmást, tempo není pohřební, ale ten dech, ta nálada - to je ono. Zvláště když v jejím nenápadném pozadí se občas vyjeví čistější vokál, který na sebe nestrhává pozornost, a přesto vkusně okrášluje tuto skladbu. Já jej zprvu měl za nějakou elektronickou linku, ale poslech ve sluchátkách mi prozradil, že jde o zpěv. Hlasitá reprodukce made in sám doma mi rovněž rozkryla další zákoutí alba, čemuž dopomohl zejména jeho výtečný zvuk, kdy se toho volume fakt nemusíte bát. Dvojka The Descent se stala mou nejoblíbenější věcí a zjevně i samotní autoři věděli od jejího počátku, že jde o něco výjimečného a již v roce 2017 ji (virtuálně) vydali jako singl. Trojka volně navazuje, aniž bychom poznali předěl a pokračuje v čistě instrumentální podobě, aby stejným způsobem přešla v závěrečnou skladbu neméně dechberoucí. V každém kousku jsou ozvláštňující pasáže, které songy od sebe odlišují a dávají jim vlastní život. Přesto je celek Ex Nihilo plně funkční a semknutý majstrštyk.

Upřímně vám řeknu, že něco takového na tuzemské scéně chybělo. Nebo alespoň mám takový pocit. A pokud mi chcete dojmy vyvrátit - směle do toho. Jen prosím nejmenujte Inferno a Mallephyr, o těchto veličinách už víme. Takže máte-li chuť na čerstvý závan úderného black/deathu - tohle bude zaručená lahůdka. Depths Above jako překvapení roku a jasný kandidát na stupínky vítězů naší letošní scény. Tak a teď jdu naposlouchávat Womb Of Worms od Mallephyr a objednat The History Of Death II od Death Karma.