Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Chladno a zataženo. Minimálně co se týká počasí, je prostředí francouzského projektu Der Märtyrer vybaveno touto strohou předpovědí. Můžeme ještě dodat špatnou viditelnost na cestě hromadou přerušených potrubí. Der Märtyrer je černotou napěchovaný industrial metal, surový a odcizený. Dostatečně zvrácený průmyslový válec na emoce.

Ty jsou staženy na minimum, i když během produkce tohoto EPka občas přeskočí jiskra. Jsme ve Francii, takže je v tom i jistá poťouchlost. Taneční kreace spláchnuté hustým dusavým prasopalem. Někde na pomezí Blacklodge a Combichrist, s kusem satanistické plechařiny Mysticum v erbu a EBM projektily jako ochranným zbarvením.

Je to krátká, ostrá jízda nevábným okolím, jehož míra hnusoty dráždí. Co chvíli se chce vyskočit z tepla domova právě do této futuristicky zhmožděné představy, jak vybalancovat špínu a studené ostří. Der Märtyrer je na začátku své cesty. Dělá to dobře, velmi dobře. I přesto, že taky často vyvolá tvorbu dřívějšího interpreta, třeba z těch, které jsem jmenoval výše.

Tohle EP je první nástřel. Vědomá industriální pulsující destrukce, která má své parametry. Hustá hmota, ve které tkví blackmetalová choře osvícená duše zdrogovaného exota, stejně jako taneční hlukařina toho samého jedince. Drogy jsou špatné, áno? V tomto případě a k tvorbě takto surového materiálu ale asi ideální. K tomu je potřeba experimentovat se svým psyché a když už nefetovat, tak aspoň chlastat ligu. Nebo zvládat obojí.

Der Märtyrer nabízí krátké, nemocné představení. Všechny čtyři skladby ale splňují kritéria správně extrémního industriálního dobrodružství. Sundej si optiku, bude se bouchat. Sundej ze sebe tu masku, která ti lže do hlavy, že je všechno v pořádku a záhy se dostaví i radost ze života. Nic z toho. Je to peklo, zmar, pevné soukolí. Radši dělej, že hovíš bordelu a bezvýchodnosti. Bude to líp vypadat. Zkusil jsem to a za mě dobrý.