Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deranged - Deeds of Ruthless Violence

DerangedDeeds of Ruthless Violence

Garmfrost27.3.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Deeds of Ruthless Violence není brutální deskou ani deskou technicky zajímavou.

Sice starý švédský death mám moc rád, ale více tíhnu k jeho chrastící variantě, kterou se stala tamní odnož extrému odlišná od zbytku světa. Kapely, které zněly jako ty slavnější ze zámoří, mě nechávaly chladným. To jsem dal přednost přímo americkým bandám. Švédští veteráni Deranged patří právě k těm, co obdivují americkou brutalitu a na kterých nepoznáte ani zbla skandinávského. Netvrdím, že jim to nikdy nešlo a jejich desky se nedají poslouchat, ale já nikdy nepatřil k jejich fans. Věděl jsem o nich, po očku je sledoval, ale bez zájmu.

 

deranged

 

Přiznám se, že nejvíce pozornost jsem jim věnoval, až nám přistála nabídka k recenzi jejich předposledního záseku Struck by a Murderous Siege. To byla šlaha jak ďas, ale přesně dle Krustyho slov – pár poslechů a papa. Přitom nelze Deranged upřít srdíčko ani pořádně smrtící kumšt. Borci se neženou do žádných zběsilostí a už vůbec ne do technických prasárniček. A nejinak tomu je i s letošní řadovkou Deeds of Ruthless Violence.

 

Novinka jako by začala, kde skončila předchozí deska. Lze si všimnout krapet odlišného zvuku. Ten je daleko méně brutální a hlučný. Díky větší vzdušnosti si lze vychutnat detaily, nicméně tím opadl pocit naléhavosti, která vás nutí dělat pořádný bordel. Lepší zvuk není v případě Deeds of Ruthless Violence žádnou výhodou. Ono se toho totiž ve skladbách zas tolik neděje. Když pak opadne extrémní chlív a zahuhlaná brutalita, příliš toho nezbude.

 

Naštěstí má album střízlivou stopáž, která se dá přežít. Vlastně tím naznačuju, že Deeds of Ruthless Violence není nic moc. Postrádá chytlavější momenty, záchytný bod, od kterého by se odvíjelo něco zajímavého. Novinka v sobě neukrývá muzikantkou šikovnost, ani brutalitu. Pouze krvavě buble a hrne kila přes kila. Jedna kytara jak druhá. Parádní barva hlubokého growlu ovšem nezastře absenci ďábla v hrdle. V podstatě ani krvavá obálka nezachrání Deeds of Ruthless Violence před seniorským chvástáním se, o jaký mazec se jedná.

 

 

Předpokládám, že nebude málo těch, co na legendární pionýry Deranged nedají dopustit a Deeds of Ruthless Violence si pořádně užijí. Pořád se jedná o poctivé řemeslo a nadšení pro starý death metal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky