Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Destroying Divinity - Hollow Dominion

Destroying DivinityHollow Dominion

Victimer22.2.2015
Zdroj: CD (LDME VI), promo od vydavatele
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Suverénní smrt evokující střet dvou nesmiřitelných světů a hlavně death metal vysoké kvality vrhající stín na nejedno zaběhlé jméno. Nejlepší extrém domácí scény za loňský rok!

Pokoušet smrt spolu s Destroying Divinity, znamená být jí maximálně nablízku, protože tahle jihomoravská parta dámě s kosou náramně rozumí. O tom by měl být přesvědčen každý, kdo má kopnuté pod postelí aspoň jedno album této grupky, na deathmetalové prázdniny jezdí za oceán a viděl aspoň jednou umírat babičku napojenou na nemocniční aparuturu prodloužené agónie. O mrtvých jen dobře, ale nedá mi to, abych nevzpomněl jisté nesrovnalosti uvnitř kapely, takže i v případě Destroying Divinity to v jednu chvíli vypadalo na brzký odchod na onen svět. Ale nestalo se, a to, co namísto toho následovalo, tedy nové album "Hollow Dominion", jen nahrává myšlence, že tahle bruska zkrátka nebyla na poslední zatažení opony připravena.

 

Destroying Divinity potěšili své věrné a všechny, co prahnou po kvalitním death metalu, svým nejdotaženějším dílem. Jako by další čtyřletá prodleva (u DD je nutné si na další desku trochu posečkat) nabrala ještě více techniky a zhýralé brutality a proměnila je v jeden hříšný monolit. Zaslepená nadvláda světa sebou šije v rytmu spojení technických dovedností, promyšlených postupů a nekompromisní kletby na všechen bordel planety. To vše v mírně rychlém, nebo středním pohybu směrem ke zkáze.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/dd%20cd.jpg

 

Rád bych zmínil, že nejsem žádným velkým fanatikem deathmetalových klišé, ale někdy se stane, že je třeba vstanout ze židle a prohledat hrdlo, zda-li v něm nezůstala infekce od minule. A právě tento proces se po dlouhé době opakoval s novinkou Destroying Divinity. "Hollow Dominion" nadále čerpá z americké školy brutality, ale především má v sobě něco, co lze nazvat zvráceným režírováním cesty za exitem civilizace. Je to tam, je to plně funkční a je to uvěřitelné. Novinka je řízená destrukce, evidentně s rozmyslem a vůlí přesvědčit o tom (i ne zcela standardního) posluchače.

 

Kapela sáhla po lepším labelu a zdá se, že má na chvíli vyhráno, protože solidní Lavadome jistě předčí předchozího vydavatele. Obal je také nad úrovní běžné deathmetalové produkce, má své kouzlo a atmosféru. Vrátím-li se ještě k pocitu, který z "Hollow Dominion" mám, budu mluvit o téměř hodinářské práci s přesahem. Sklony k drobné disharmonii, v kombinaci se strojovou přesností paní smrtky, dodávají nahrávce šmak a ne překombinovanou roládu, která nijak nechutná, ani nijak nevoní. Destroying Divinity na sklonku roku 2014, to je kapela na vrcholu svých sil a se slibným materiálem, jež může inspirovat ostatní česky uprděné kapely, které se domnívají, že prohánějí svět, ale přitom spíš prohánějí posluchače nad záchodovou mísu. Je tu příklad kapely, která to má srovnáno po všech stránkách a je úplně jedno, odkud vítr vane. Respekt!

 

 

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 24.2.15 8:30odpovědět

Propracované album do nejmenšího detailu. Naprosto bezchybná nahrávka nemající v loňském roce žádnou konkurenci na tuzemské scéně. I na té zahraniční může směle konkurovat. Výborná práce!

kubánec / 23.2.15 19:13odpovědět

Tu se pracovalo s oddaností a láskou k danému stylu!!!

Jirka D. / 22.2.15 16:11odpovědět

Pro mě nejlepší metalová CZ nahrávka za loňský rok - s přehledem a náskokem. Vedle mnohých vyloženě zábavných pokusů o death metal je tohle velmi povzbuzující věc.

Garmfrost / 22.2.15 15:21odpovědět

Tato fošna mi udělala ohromnou radost. Bezesporu klenot nejen naší scény. Prvotřídní výkon muzikantský i skladatelský zaslouží jen chválu. A ten obal... Mňamy! :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky