Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Diabolical - Neogenesis

DiabolicalNeogenesis

Garmfrost5.1.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Výpravný symfonický death pln zuřivosti, ale i emocí. Vše v prvotřídním balení.

Už dávno si mohli všichni zvyknout a pořád se opakuji, že ze Švédska se do světa valí samá dobrá hudba. Napříč žánry. Jestli je to místní vodou nebo sobama nevím, ale je fakt, že jsem moc špatných kapel z vikingska neslyšel. DIABOLICAL nejsou na scéně žádnými nováčky a tak není divu, že jejich čtvrté dílo, nazvané jednoduše „Neogenesis“, je prvotřídní kvality.

 

Pánové zde ke své tvorbě přistoupili netradičně. Celý apokalyptický příběh konce světa vyšel i v knižní podobě, která je součástí CD a také na stránkách kapely (čehož jsem zatím musel využít, ale už se těším, až budu vlastníkem tohoto skvostu). Autorem novely je Carl Stjärnlöv, který stojí i za artworkem. Samotnou ilustraci bookletu pak dostal za úkol švédský umělec Emil Maxén. Tudíž chcete-li se dostat pod kůži „Neogenesis“, je lepší si knihu přečíst, prohlídnout si obrázky a přitom poslouchat zhudebněné vize. Pak se vše krásně propojí a písně dostávají jiné dimenze.

 

Chtělo by se říct, že pomineme-li tuhle stránku, hudební je pak... Ne, takhle to nejde. Vše je zde totiž propojeno a jedno bez druhého nelze plně vychutnat. Kdo se však těší na typický švédský death, bude zřejmě lehce zklamán. Ano z kytar Švédsko doslova křičí, ale hudebně jsme naprosto jinde. Jako bych slyšel inspirace od Nile či Septicflesh. Možná i poslední Rotting Christ. Tedy žánrové inspirace. Písně samotné si jdou víceméně svojí cestou. Celek je monumentální a přesně vystihuje lyrickou část. Tedy ztiší se, když to příběh konce potřebuje, rozeřve se či se duchovně rozevře nebo naopak uzavře. Sverker Widgren a jeho parta přistupuje ke svému metalu značně experimentálně a přesto nezní rozmělněně a málo metalově. I v místech, kde slyšíte jen éterické ženské vokály nebo ambientní vsuvky, pořád cítíte ten extrémní neklid metalové surovosti. Když se do hry přidá orchestrálno, metalová surovost stále zůstává prioritní. Slyšíte jedovaté kytary, které hrají prim a tempo bicích je většinou rychlé. Skvělá je právě rytmická barevnost, daná už příběhem, tudíž zběsilá místa vyniknou v celé svojí dravé kráse a naopak. Neopominutelné jsou silné melodie, které používány s citem dodávají zase další vrstvu. Ze začátku může na někoho působit „Neogenesis“ přeplácaně a jeden může mít z poslechu chaos.

 

Mým osobním favoritem je desátá skladba „The Age to Come“. Totální groove je zde v jednom balíčku se zběsilým black metalem made in Skandinavia, který po dlouhé tiché pasáži přijde jako bouře na moři, která zastihla nic netušícího námořníka. Úžasné! „Neogenesis“ je umělecké dílo, které je místy rozvláčné. Vyžaduje si to příběh, ale věřím, že by to šlo o trochu vyrovnaněji. Nicméně kvalita desky zůstává i tak velice vysoká.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 23.1.14 9:56odpovědět

Přesně tak vyzrálá deska od elitního spolku, jakou jsem potřeboval slyšet. Tohle je skutečná paráda.

Garmfrost / 17.1.14 8:25odpovědět

Miro: Zkus třeba Fleshgod Apocalypse. Je to jiný. Hlavně teda jejich album Agony. Masakr!

Miro / 8.1.14 10:33odpovědět

Veľmi dobrá vec, výborný tip a recenzia! ešte by sa našlo niečo podobné v tomto ranku? Budem vďačný za každú dobrú inšpiráciu. Vďaka.

Lava / 6.1.14 15:28odpovědět

Poslouchám symfonický metal jenom pár let, a z death metalu mám kopřivku, ale z Neogenesis jsem nadšená!!! Jedna z nejlepších loňských desek..

Stick / 6.1.14 13:23odpovědět

Epický death metal v nejkrystaličtější podobě. Tenhle projekt opravdu upřímně příjemně překvapil.

Victimer / 5.1.14 19:09odpovědět

Svinsky dobrý. Podobný jeby do věnečku na vlně takových death metálů bych mohl inkasovat pořád !

Bloodsvart / 5.1.14 16:15odpovědět

To je výsostná deska! Už sem myslel, že se tu neobjeví. Vyšla před půl rokem...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky