Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dinner auf Uranos - 50 Sommer - 50 Winter

Dinner auf Uranos50 Sommer - 50 Winter

Jirka D.17.8.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Přemýšlím, komu bych podobnou desku doporučil. Sám necítím potřebu se vracet, vokální patos předvedený na 50 Sommer – 50 Winter není z těch, které bych si oblíbil. Instrumentálně by materiál fungoval o stupeň lépe, ale kdyby je jen kdyby.

Z nějakého podivného popudu jsem se pustil i do tohoto alba. Spíš to byl ale rest, který mě tady již nějakou dobu strašil a pro klid duše i svědomí jsem se konečně odhodlal na debutovou záležitost této německé party něco málo napsat. Budete-li hledat nějaké informace o Dinner Auf Uranos (DAU), budete pravděpodobně úspěšnější než já, protože jsem nenašel skoro nic. Formace vznikla už někdy v roce 2006 a kořeny některých členů by se daly vystopovat v již neexistující black metalové kapele Nocte Obducta. Přesto DAU nemají s metalem společného pranic, jedná se rockovou záležitost, o které se v promo materiálech píše jako o dark, atmospheric, melancholic, post. Přátelé, vyberte si, já jsem z toho trochu vedle. Přesto lze snad z toho propletence přívlastků učinit jeden závěr a to, že by hudba měla být emocionálně silnou záležitostí, působící šimrání za krkem a mrazení v zádech u těch jedinců, kteří si v podobných záležitostech libují a rádi si na nich pěstují závislost. Byl jsem zvědav.

 

Kdybych tu psal o ledové sprše, které se mi dostalo při prvním poslechu, asi bych zbytečně přeháněl, ale to, co jsem slyšel, mě zchladilo rychle a na delší dobu. Těžko bych se asi k desce vracel, kdyby nebylo nynější činnosti ... ale přece jen jsem to nechtěl vzdát a šel jsem na to osvědčeným postupem. Odjed jsem na dovolenou. Všechno zapomněl, vymazal, uložil kamsi do pozadí a s čistou hlavou se k albu vrátil v posledních několika dnech. Výrazného zlepšení prvotních dojmů jsem nečekal (a ani se mi ho nedostalo), ale přece jenom jsem se zaposlouchal a pokusil se naladit na podobnou vlnu, po které by mi snad mohly připlout příjemné zážitky. Řekněme, že pár jich doplulo, množství malé a značně omezené; taková limitovaná edice příjemných chvil v luxusním digipaku, nebo jak se to dneska vychvaluje.

 

Než se ale k příjemnějším chvilkám dostanu blíž (a bude to odstavec opravdu krátký), vysypu ze sebe největší bolest této desky, ať to mám za sebou. Zpěv. Ono spíš jde o takovou zpívanou recitaci než o zpěv jako takový a je úplně jedno, jestli zpívá jeden člověk a nebo Marcel se Stefanem pějí společně. Snaha vložit do vokálního přednesu procítěnost, naléhavost a tajemný podtext (aspoň mám ten dojem, že něco podobného byla počáteční myšlenka) se zvrhla v pokroucenou exhibici, která působí všelijak, jen ne věrohodně a povedeně. Dlouho jsem neslyšel něco tak protivného a nelibého. Pomyslnou korunu všemu nasazuje němčina, ve které se vše odehrává. Málokterá kapela dokázala s úspěchem prosadit jazyk Goethův v širším měřítku, DAU takovou partou rozhodně nejsou. Vokály této nahrávky jsou případem pro zvláštní druh fetišistů, možná se takoví najdou.

 

O něco lépe by album fungovalo v čistě instrumentální rovině. Dokážu si představit podvečerní posezení v podniku o něco vyšší kvality, než jakou disponuje knajpa na Masarykově nádraží v Praze, tuto hudbu na pozadí a chvíle by mohla býti příhodnou k přátelské rozmluvě. Rozvláčné tempo kytar, ospalé bicí, občasné podkreslení programmingem a celkové minimalistické pojetí by nerušilo ostatní hosty, ti hodně opilí zvrhlíci by mohli klímat nerušeným spánkem, protože ani občasný ostřejší riff či podladěná kytara nevybočují ze snivé atmosféry nahrávky. Snad se ale někdy sní až příliš, rozvleklost některých pasáží je skoro únavná (pátá skladba Töte das Jahr für mich je rozložena v délce více než 22 minut) a mysl je třeba vrátit k onomu přátelskému rozhovoru. Zbystření smyslů bývá krátké, následně se hudba DAU opět odebírá na pozadí, kde ke spokojenosti funguje do vyslovení další procítěné věty.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

kjn / 25.10.18 12:56

Král je nahý. Kluci by se místo života v sociálních bublinách měli naučit hrát. Pečlivě ukrývají videa z živáků a zřejmě vědí proč. Celý koncert z Rumunska je toho důkazem. To má být objev roku na metalové scéně? Kytarista je otřesný jak ve hře, tak ve zpěvu, bubeník je chromá plečka a zpěvák je zábavový hejkal z vesnického kulturáku, který se snaží o show, ale nejde mu to. Děs. Navíc je to čistá kopie různých metalcoreových kapel, ale s jediným rozdílem: ti ostatní to co nahrají, taky předvedou živě, to není ale případ EE, jejich největším pomocníkem je software, jinak by si ani neuprdli, jsou to mizerní hráči a plagiátoři, nic víc, taková je pravda

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky