Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dirge - Elysian Magnetic Fields

DirgeElysian Magnetic Fields

Jirka D.18.9.2011
Zdroj: mp3 (192 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Jedna z povedených desek jarní sezóny, která stojí za povšimnutí nejen u fanoušků podobných žánrů. V mých očích Dirge potvrdili svoji pozici a pokračují dál v těžkotonážním tanečku.

Poslední dobou se mi v přehrávači nějak zasekly alba dnes již legendárních Amíků Neurosis a jak apokalyptická nákaza postupně sžírá mou mysl, hranice slepoty se za hrozivého lomozu řítí k zemi a ukazují se mi další světy možných cest a přístupů. Jedním takovým světem jsou i francouzští Dirge, kteří se za tu již poměrně dlouhou éru svého fungování etablovali na scéně atmosférické sludge / doom mašinérie a jejich jméno se stalo uznávaným fenoménem. Větší pozornost napříč hudebním světem si právem zasloužili nahrávkou Wings Of Lead Over Dormant Seas z roku 2007, která sklidila mnoho pochval a tak se celkem právem čekalo, jaké další vize k nám tito muzikanti přihrnou s následným albem.

 

Fanoušci čekali čtyři roky až do letošního jara, kdy francouzské rekviem promluvilo znovu a opět řečí ubíjející, ponurou a dusící už v zárodku každý plamínek naděje v rozverné příběhy. Vize neveselá, zmar všeho a všech je tu cítit v každém tónu, v každém zvonivém úderu paliček, v každém Marcově slově. Elysian Magnetic Fields vyšlo letos v dubnu a to v digipakové edici zahrnující osm skladeb a nebo v edici 2-LP, kde je o jednu skladbu navíc, vtěsnanou na pozici šestou. V obou případech se pohybujeme přes jednu hodinu muziky, která na optimismu nepřidá.

 

Hudba Dirge patří k těm, na které si dělám patřičný prostor a vymezuji chvíli, kdy si zvenčí nepřipouštím žádné další podněty. Podobně to mám i s takovými ISIS či Cult Of Luna; tyhle bandy si řadím do společného ranku kapel, které dokáží z běžného stmívání a všedního podvečera vykouzlit tajemný okamžik přetékající náladami a pocity. Právě v ten moment nastává nejlepší chvíle i pro poslech dnešního alba, v podvečerní dobu jakoby unavené tělo i mysl dokázaly lépe vstřebávat sílu okamžiku, každý záchvěv strun i vzletnou a zároveň temnou atmosféru nahrávky. Její tempo neruší, nevytrhuje ze zamyšlené odevzdanosti, pouze se střídají pocity, vzdouvají se emoce a přitom do mě vstupuje vyrovnanost a pohoda ... stále ležím na zemi, oči zavřené a nechávám se kolébat touto hudbou. Zvláštní, ale při poslechu Elysian Magnetic Fields se mi navzdory všem apokalyptickým vizím vkrádá na mysl nebeský klid, libuji si v podobném vrstvení kytarových ploch, promyšlených náladách a pulzující síle. Hudba promlouvá zcela přirozeně a získává si mě snadno, uvěřitelně a spontánně. Od prvních tónů, od prvního rozeznění sirén se mi za zády zavírají brány všední reality a přede mnou se rozprostře realita nová, jiná, bez konkrétních obrysů a kontur, ale přesto cítím, že mě tato zkušenost osvobozuje, povznáší a pohlcuje. Je to jiná dimenze, jiná forma bytí, za hranicemi chápání, mimo periferie potemnělého města tlumeně dýchajícího kolem. Tma kolem se pozvolna stává ještě temnější a lidé vůbec netuší, že čas se nachyluje. Ani neví, že by měli vědět a nebo aspoň přemýšlet. Kuřátka v ohrádce, dostatek světla, tepla a zrní a nikdy nevyřčená otázka, proč se nechtějí dívat dál.

 

Dirge přišli opět s hodně povedenou deskou, plnou emocí, pocitů, nevšední atmosféry a hlubokým dopadem. Navzdory tématům a záměrům se pro mě stává podvečerní poslech zklidňující meditací, únikem chtěným a tolik potřebným. Nerad bych se tu pouštěl do probírání jednotlivých skladeb nebo vyzdvihoval některé z nich. Jednak toto album výborně funguje jako celek a potom je pro mě především pocitovou záležitostí, stojící mimo běžná kriteria a vzorce. Tahle hudba vás buď bude bavit, zalézat vám pod kůži a do všech pórů a nebo ji prostě odložíte a odejdete daleko pryč ke svým jistotám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 29.3.25 18:47

To je právě ono - vývoj. Ulver byli vysoce progresivní kapelou. Synth pop mám rád, ale třetí stejnou desku proloženou těžkou bídou od Ulver neberu. Nepřítel Ulver určitě nejsem. Starší nahrávky poslouchám pořád dokola. Navíc tato deska je ze zmíněné trojice alb určitě nejslabší. Melodie jsou slabé, až fádní. Nálada jalová. Vynikajícím je už jen Garmův zpěv. Ale pokud se ti to líbí, proč ne. Je to určitě o vkusu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky