Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dissolution - The Beginning

DissolutionThe Beginning

Victimer4.1.2016
Zdroj: CD // promo od kapely
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Brutální a technická souhra vs. nesouhra kompoziční, věčný to boj alba The Beginning.

Olomoucký death metal, tím pro mě vždycky byli a budou Godless Truth. Dissolution by se dali nazvat jejich pohrobky, byť vznikli separátně už v roce 2003, tedy v době, kdy se "bezbožní" měli čile k světu. Vnímáním podobné hudební devastace, ve které se snoubí brutalita s technickou dovedností, jsou si ale obě tělesa hodně blízká a když k tomu připočtu působiště hned dvou členů v obou komandos, je vymalováno. Jediným pamětníkem starých časů Dissolution zůstává bubeník Kopec, zbytek aktuální sestavy se začal formovat v roce 2011 a během let následujících. Abychom se přenesli do reality dneška, tak "The Beginning" je skutečně debutem kapely, která se po personálních rošádách (snad) nadobro usadila a naplno tak mohla předvést svou smrtící exkurzi. Ve spolupráci se zaběhlým labelem Nice To Eat You, s japonskou distribuční podporou od Amputated Vein a nakonec také s obalem od Deathera.

 

Deatherovy fantaskní výjevy dnes beru tak trochu s rezervou, navíc skutečné zobrazení zla proběhlo už kdysi dávno na albu "The Book" od Root. Další vyobrazení znetvořených těl v kombinaci s alien mutací přináší také album "The Beginning". Deska o deseti chodech, kterou ohraničují intro s outrem. Budiž. Skutečná řezničina se ale odehrává v osmi skladbách, které se dívají přísně do očí a ukazují, že Dissolution si se svými nástroji rozumí a umí to dát najevo. Zvukově poměrně nezajímavá nahrávka si tetelí v technicky zajímavě zahraných skladbách, kterým nechybí promakaně zvládnuté přechody a změny, ale po skladatelské stráce to už takový zázrak není. Když pominu nástrojovou nevyváženost po stránce zvukové, ta kompoziční mrzí mnohem víc. 

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/dissolution.jpg

 

Album samo o sobě stojí na křižovatce, kdy si slušně rozumí s řemeslem, které s přehledem ovládá, ale skladatelsky nedospělo do fáze, která by jej předurčovala k hlubšímu prožitku. "The Beginning" nemá takovou sílu, aby vyčnívalo nad ostatní a hnalo další souputníky zpátky do zkušeben. Viděno českou optikou, kapely jako Heaving Earth a Destroying Divinity jsou se svými posledními deskami o patro až dvě výš a jsou to právě tyhle dvě jména, která český death metal znovu posouvají mezi ten světový. U Dissolution funguje spíš naděje a víra, že tomu jednou také tak bude.

 

Vychutnat si "The Beginning" jako death metalovou jistotu, to ovšem žádný problém neznamená. Skalní příznivce by měla tahle deska vtáhnout, napustit do nich kolotoč riffů a vyhrávek a nenechat je odpočinout. Kdo touží po větším dobrodružství, má nejspíš smůlu. Osobně neumím vyzdvihnout výraznější moment či rovnou skladbu, jako spíš jednotlivé víry instrumentů, které stojí za to podstoupit, protože jsou místy skutečně povedené. Pak ale nastává to hluché místo, kdy člověk čeká nadstavbu a ta nepřichází...

 

 

Pokud debutová deska stojí na určité křižovatce, na které se vzájemně bijí dvě položky, na podobném rozcestí stojí možná i kapela samotná. Po veletočích v sestavě je stávající nejspíš ta nejlepší a je jen na ní, jak dalece na sobě chce pracovat, protože death metal Dissolution má ambicí na rozdávání a posun po vlastní ose směrem k okázalejšímu projevu je nabíledni.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky