Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Divided - Light Will Shine

DividedLight Will Shine

Symptom31.3.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Stylaři z Belgie uvádějí emocionální směs syrové uhlazenosti.

Těžký úděl hudebníka vykřesat ze sedmi základních tónů nějakou novou nebo alespoň inovativní hudební formu je starý jako hudba samotná a v této době, kdy vše objevené je objeveno, nezbývá než doufat. Smutná zpráva je, že Light Will Shine nepřináší nic nového kromě určité osobitosti v míchání pestré směsi žánrů. Skladby obsahují všechny očekávané elementy z kategorií post-hardcore, sludge a spol. v sebevědomé instrumentaci se slušným nazvučením.

 

Debutní album belgické čtveřice možná neudělá díru do světa, ale na každý pád příjemně zahraje do noty všem oddaným konzumentům daného stylu. Hudební a vokální složka má dobré vyvážení, tonalita nástrojů je přirozená s jasně vymezeným místem. Zkreslené kytary jsou možná lehce křiklavější ve vyšších středech, ale proč ne. Oceňuji, že baskytara není jen v bookletu a je jasně čitelná i uchem. Kapela vrství, střídá polohy, složitost nahrazuje intenzitou a evidentně si zakládá na rozmanitosti vokálu, který je co do priority zamíchaný nad hudbu.

 

Oddychová mezihra Kattestraat připomíná intermezza od Deafheaven z růžového alba Sunbather (2013); malý melodický motiv ve smyčce a navrch porce ruchů s hlasy. Následující The Vicious Loop přitáhne smyčku razance a minimálně v první třetině přísně diktuje. Zároveň při zvolnění do melodických pasáží mírně drhne o strop vokálního maxima v čistých zpěvech, které balancují na hraně přijatelného výkonu pro nás běžné sluchaře. Osvědčený princip z kuchařky nu-metalových kapel, nahroublý hlas do jemného akordu, zde pokulhává za o parník lepší screamo polohou.

 

Šestka The City Slowly Undresses je alternativnější kousek, kde nic není špatně. Úvodní klavír s ohnutými tóny a frekvenčně hnutá akustická kytara přispívají k zastřené atmosféře mrholení v šeřícím se městě. Nakřápnutý hlas plní funkci pomyslné třešinky na dortu. V šesti minutách se toho odehraje tolik, že další poslech je nevyhnutelný. S prohlášením, že kapela stvrzuje pověst jedné z nejzajímavějších nových kapel na evropské alternativní scéně bych byl opatrný, ale promo texty už takové z podstaty věci bývají.

 

První dlouhohrající album zkušeně vmístilo čistou branku a čeká na jásot davů. Většina hudební složky je koherentní s dobře napsanými party, co do sebe na těsno zaklapnou. Tu a tam se vyskytnou trochu rozklížené okamžiky, kdy se hudební myšlenka jakoby štěpí do více směrů a není jasné, jde-li o efekt nebo defekt kompozice, ale vem to čert. Porce osmi skladeb si žádá osmačtyřicet minut vašeho času a rozhodně to není čas promarněný.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky