Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ač by se jednomu mohlo zdát, že Djevel rostou a jejich podzimní várka nových rituálů je tím nejvyspělejším, co pod značkou Djevel vyšlo, není vše takové, jak by se chtělo zdát. Super skupina složená z prominentů norského blacku sází na dnes už klasický sound devadesátých let. S každým albem, co vydali, jsem byl nadmíru spokojený. Členové Djevel jsou zkušení harcovníci tvořící žánrově ryzí muziku, kterou nelze nemít rád. Líbí se mi, že do svého retro přístupu pokaždé vetknou kus současnosti a píšou poutavé písně plné úžasné atmosféry.

Je možné, že se rychlým sázením fošen do pece kapela unavila, nebo se jí zalíbilo v mezích skvělého předchůdce Saa raa og kald, neboť Norske ritualer víceméně pokračuje v nastaveném trendu. Snad jen s větším tlakem na branku. Samozřejmě se dočkáme i volnějších melodií a vložení se do folkové atmosféry, vetkanou mezi typický včelín. Dříve stačil náznak, nyní ryzí citace.

Už jsme si mohli zvyknout, že Djevel mají rádi zvuk lehce zašpiněný, ale přitom dost čistý, aby hezky vyzněly veškeré nástroje. Kapela opět zpívá v rodném jazyce a předpokládám, že nikdo nečekal opak. Vzhledem k tomu si v textech v norštině nepočtu a jen díky „gúgl trenslejtu“ zachytávám alespoň nějaké náznaky z lyriky, kde se mezi hlavními tématy motají láska k Norsku, odporu k církvi, dozvuky lidového umění a pohanství… Jednoduše žánrová klasika.

Djevel jsou rádi poháněni proměnlivou rytmikou i změnami nálad (aby ne, když rytmus udává takový borec, že). Nebojí se ze zčernalého kovu skočit mezi sbory unášenými akustickou vybrnkávačkou. Jedním z vrcholů může být Doedskraft og tre nagler, kde pohostinně zapěl Hoest. Jeho chřtán dodává i tak zběsilé rubanici punc čertoviny lákající kolemstojící k bláznivému pogu. Osobně bych dal přednost zdánlivě poklidné instrumentálce Til mitt kjaere Norge, nebýt tolik okatého opisování od vlčího klenotu Kveldssanger (hned si to jdu pustit).

Norske ritualer je albem rozmanitým, plným lákavých vsuvek směrem ven z metalového kolotoče. Je tedy jasné, že nudit se nebudeme. Není co vytknout instrumentální stránce díla ani vokálům. Vše je tak jak má být. Když si pustím kterékoliv místo, je podmanivé, ale k plné spokojenosti mi cosi schází. Jsa namlsán geniálním předchůdcem, očekával jsem minimálně stejně podmanivý majstrštyk. Nestalo se. Je jasné, že v rámci svého ranku není moc silnějších jedinců, ale ve srovnání se svojí diskografií novinka lehce pokulhává.