Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dödsrit - Spirit Crusher

DödsritSpirit Crusher

Symptom30.11.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Spirit Crusher umně prolíná minulost s přítomností, ale také nápaditost s všedností a bude jen na vás, čeho v desce spatříte nejvíc.

Novinku od Dödsrit si liju do hlavy horem dolem už nějaký čas a stále nevím, na čem jsem. Bavil jsem se? Ano. Dostal jsem přímý zásah? Ne. Doporučil bych desku Spirit Crusher? Asi jo. Věc se má tak, že Christoffer Öster dal zelenou black metalu a crustu a tyto dva žánry dovedně kombinuje do kompaktně znějícího celku. Samozřejmě nejde o bezprecedentní počin, tuhle cestičku prošlapává bezpočet jiných kapel. Je to odhodlání za notami, co dává čtveřici skladeb sílu obstát ve zkoušce kvality.

 

Příznivcům klasického black metalu zazní neurvalý zvuk kytar. Syrovostí připomene některé skandinávské cirkulárky, ale do plných Dödsrit nejdou. Naproti tomu vyznavači nových forem ocení pestrost a tah na branku. Na můj vkus paličky až příliš často lítají vzduchem v rytmu d-beatu, který ve mně nikdy pořádně nezakořenil a veselice tohoto druhu mě nechávají zcela chladným. Zaostříme-li na zadoomanější pasáže, tak některé sice ještě nedosahují ideální zralosti, ale jedno je jisté – Christoffer Öster určitě dostává pokyny shora a umí tyto mentální obrazy velmi přesvědčivě přetavit do not.

 

Za mě je to titulní skladba Spirit Crusher, která aspiruje na nejpovedenější dílek skládanky. Kdo má trpělivost na poslech patnáctiminutových songů, bude odměněn intenzivní výměnou energie a dobře zvládnutou transformací žánrů. Jednička Aura odvádí podobnou službu. Tradiční neduh sólových projektů, kdy je úroveň interpretace některého z nástrojů slabší a táhne celek ke dnu, se Dödsrit vyhýbá. Bicí jsou vnímavé ke kytarovým výpadům a menší hravost v detailu vyvažují těžkotonážním přístupem. Kytary zbytečně netechnizují a pomocí melodií cílí spíše na posluchačovo podvědomí než rozum, kterému se líbí komplikovanost. O vokální doprovod se stará trojice hlasů a skřek v první skladbě mi matně připomíná páně Nattramna (byť do naprosté shody chybí ještě trocha animozity navrch).

 

Říká se, že ukázaná platí a příklad desky Spirit Crusher je toho jasným důkazem. Tato precizní nahrávka o celkové stopáži pětačtyřicet minut vychází na americkém labelu Prosthetic Records, který pod svými křídly má formace tvrdšího ražení a zvučná jména od 1349 po Septic Flesh. Kvalitu desky mohu demonstrovat jen na svém osobním pocitu, který je stručně řečeno dobrý a trochu mi ho kazí pouze výše zmíněné crustové tancovačky. Objektivně vzato se jim však nedá nic moc vytknout a komu se trefí do noty, ten si bude pochvalovat, jak dobře do toho Dödsrit šlapou.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky