Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dödsrit - Spirit Crusher

DödsritSpirit Crusher

Symptom30.11.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Spirit Crusher umně prolíná minulost s přítomností, ale také nápaditost s všedností a bude jen na vás, čeho v desce spatříte nejvíc.

Novinku od Dödsrit si liju do hlavy horem dolem už nějaký čas a stále nevím, na čem jsem. Bavil jsem se? Ano. Dostal jsem přímý zásah? Ne. Doporučil bych desku Spirit Crusher? Asi jo. Věc se má tak, že Christoffer Öster dal zelenou black metalu a crustu a tyto dva žánry dovedně kombinuje do kompaktně znějícího celku. Samozřejmě nejde o bezprecedentní počin, tuhle cestičku prošlapává bezpočet jiných kapel. Je to odhodlání za notami, co dává čtveřici skladeb sílu obstát ve zkoušce kvality.

 

Příznivcům klasického black metalu zazní neurvalý zvuk kytar. Syrovostí připomene některé skandinávské cirkulárky, ale do plných Dödsrit nejdou. Naproti tomu vyznavači nových forem ocení pestrost a tah na branku. Na můj vkus paličky až příliš často lítají vzduchem v rytmu d-beatu, který ve mně nikdy pořádně nezakořenil a veselice tohoto druhu mě nechávají zcela chladným. Zaostříme-li na zadoomanější pasáže, tak některé sice ještě nedosahují ideální zralosti, ale jedno je jisté – Christoffer Öster určitě dostává pokyny shora a umí tyto mentální obrazy velmi přesvědčivě přetavit do not.

 

Za mě je to titulní skladba Spirit Crusher, která aspiruje na nejpovedenější dílek skládanky. Kdo má trpělivost na poslech patnáctiminutových songů, bude odměněn intenzivní výměnou energie a dobře zvládnutou transformací žánrů. Jednička Aura odvádí podobnou službu. Tradiční neduh sólových projektů, kdy je úroveň interpretace některého z nástrojů slabší a táhne celek ke dnu, se Dödsrit vyhýbá. Bicí jsou vnímavé ke kytarovým výpadům a menší hravost v detailu vyvažují těžkotonážním přístupem. Kytary zbytečně netechnizují a pomocí melodií cílí spíše na posluchačovo podvědomí než rozum, kterému se líbí komplikovanost. O vokální doprovod se stará trojice hlasů a skřek v první skladbě mi matně připomíná páně Nattramna (byť do naprosté shody chybí ještě trocha animozity navrch).

 

Říká se, že ukázaná platí a příklad desky Spirit Crusher je toho jasným důkazem. Tato precizní nahrávka o celkové stopáži pětačtyřicet minut vychází na americkém labelu Prosthetic Records, který pod svými křídly má formace tvrdšího ražení a zvučná jména od 1349 po Septic Flesh. Kvalitu desky mohu demonstrovat jen na svém osobním pocitu, který je stručně řečeno dobrý a trochu mi ho kazí pouze výše zmíněné crustové tancovačky. Objektivně vzato se jim však nedá nic moc vytknout a komu se trefí do noty, ten si bude pochvalovat, jak dobře do toho Dödsrit šlapou.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky