Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dominhate - Emissaries of Morning (EP)

DominhateEmissaries of Morning (EP)

Garmfrost26.6.2016
Zdroj: CD v jewel case obalu - promo od vydavatele // mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Dominhate na „Emissaries of Morning“ nepřináší žánru nic obohacujícího, nic co bychom už mnohokrát neslyšeli. Nabízí ale chytře promyšlené skladby, které mohou udělat radost každému nadšenci staré školy temného death metalu, který má legendy stylu přeposlouchané a chce zkusit novou krev. Kdo má rád Incantation a Morbid Angel, mohl by přijít na chuť i Dominhate.

Dominhate jsou italští démoni, co rádi smrt a její umělecké ztvárnění. Už dávno se nedá poznat, z jaké země která kapela pochází. Švédské skupiny zní americky, americké švédsky, italské norsky atd. Kdybych nevěděl, že Dominhate jsou Italové, hádal bych USA. Zachmuřené, avšak notně brutální podání jejich deathu evokuje starou školu v celé své morbidní kráse. Nabízí se myšlenka, že jsou Dominhate moderní odpovědí na staré časy, ale tak lehké to také není.

 

Jejich dlouhohrající debut „Towards the Light“ byl vzorem průměrnosti. Nic nového ani zapamatování hodného nepřinesl. Jen šeď a nudu. O dva roky později přichází kratičké, ani ne dvacetiminutové EP „Emissaries of Morning“, kde se kapela představuje v úplně jiném světle a jakkoliv není ze čtyř skladeb možné nic kloudného vydedukovat, je jasné, že posun oproti minulosti je maximální, písně malebnější (můžeme-li takto hovořit o surovém death metalu) a ještě krapet zuřivější. Stále však platí, že deathmetalový žánr Dominhate ničím neobohatili. Kdyby desku nevydával český label Lavadome Productions, specializující se na vynikající a nevšední díla, ani by mě nenapadlo se „Emissaries of Morning“ věnovat.

 

dominhate

 

Budeme-li počítat intro Saturn Rising mezi skladby, nabízí „Emissaries of Morning“ pětici songů s průměrnou stopáží čtyři minuty. Na masakr tak akorát. Intro je pouze shluk zvuků s funkcí navození atmosféry. Na mě bohužel nefunguje, je moc dlouhé, míjí mě a často mám chuť intro přeskočit na další skladbu. Awakening Confessiones docela nešťastně protahuje rozpaky ze Saturn Rising rozvláčným rozjezdem. Moje první myšlenka byla – průšvih! Po pár vteřinách je ale vše zachráněno, album se pak až do konce nezastaví, nezanudí. Tempo písní je střídavé. Umí vybuchovat v blast beatech, rytmicky rozhoupat i zajímavě vyklepávat jednoduchý rytmus rafinovaně se měnící v opak. Kytary jsou ponořené v hlubších tónech, halící riffy do hávu tajemství. Kytary jsou stejně jako bicí variabilní, motající se v tremolech, občasných sólových výjezdech nebo sekající se v kilech. Důraz je kladen na temnou atmosféru, rozmanité bicí a výborný growl. Kde Dominhate zní přímočaře, tam vypíchnou rafinovanou melodii. Posluchač tak může neustále objevovat nové variace téhož.

 

 

„Emissaries of Morning“ je mini album a plní funkci nažhavení na dlouhohrajícího nástupce. Ukazuje, že kapela nestojí na místě, vyvíjí se a budoucnost slibuje zajímavou. Tedy pokud se vyvarují podobným experimentům jako je Saturn Rising, zapracují-li na gradaci atmosféry a zkusí najít vlastní cestu. Je evidentní, že kluci mají co nabídnout a mohou růst. Jsem zvědavý, zda budou Dominhate jedněmi z mnoha, nebo naopak vystrčí růžky a staré páky převálcují.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

--eR-- / 10.10.15 21:33

Zatímco na minulých dílech se Chelsie snažila vyjádřit to, co cítí, pak toto je první deska, kde se s tím snaží porvat. Vyřvat svou agonii, kterou zažívá, do světa. Její nespavý stav si představit dokážu, ač chorobou netrpím, tento nehybný stav (být vzhůru a neumět pohnout tělem) jsem v životě jako malý zažil několikrát. I proto je pro mne tato deska osobní, trendy ať jdou do háje, tahle hudba není dělaná pro potřeby jít až na dno pro potěšení publika. A je neuvěřitelné mít tu sílu zhudebnit temnou stránku svého života a dokonce se s ní tímto poprat. Co by asi natočil člověk, co by se probudil po 20-ti letech v komatu? Tichou desku nebo jeho vnitřní řev / touhu probudit se, kterou nikdo neslyší? Temnou hudbu točí mnoho lidí, protože umění. Tohle je ale jinde... a já se této kvalitě klaním. Jedna z nejuhrančivějších desek mnoha posledních let.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky