Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Album Cruel World Of Dreams And Fear od projektu/kapely Draugveil vyvolalo obrovský online ohlas hlavně kvůli obalu. Ten se stal virálním, hojně sdíleným a parodovaným jako meme. Najednou se rozšířily spekulace, že obal byl vytvořen pomocí umělé inteligence (AI), což vedlo i k absurdním tvrzením, že AI údajně vytvořila i samotnou hudbu a vokály. Tato obvinění byla publikována na stránce „AI Generated Nonsense“, která ale byla záhy smazána. Žádné definitivní důkazy pro toto tvrzení však nebyly předloženy. Autor Draugveil na toto údajně reagoval: „Nechte lidi rozhodnout“.

Tahle deska od samého začátku neměla na růžích ustláno, jakkoliv se to tak jeví z obálky. Právě ten obal totiž začal světem internetu, otírajícího se o black metal, poletoval tak prudce a svižně, že tomu jednoduše nešlo uniknout. Samozřejmě se takovýto romantismem prosycený výjev neobešel bez posměšků, parodií a jiných výstřelků. Osobně si nemyslím, že by zrovna tenhle výjev patřil mezi to nejškaredší či nejpitomější, co lze aktuálně vídat. Nepřijde mi marný ve smyslu kontrastu s hudbou, kterou album přináší. Je totiž celkem přiléhavý právě k nastolenému hudebnímu směru. Tím je black metal s epickým podtónem dungeonových rytířských hrdinství a jak už bylo řečeno – romantismem. Cítím z toho šlechtickou zábavu v rozpadlých zříceninách a určitou poetiku a estetiku takových míst. Možná fantazíruji víc, než je žádoucí, ale mám nutkání ten obrázek trochu obhájit. Byť si jej samozřejmě nad postel nepověsím.

Buď jak buď, největším esem by stejně měla být hudba, která se pod onou grafickou slupkou ukrývá. A teď jsme u ožehavého jádra, jelikož album nabízí neuvěřitelně silnou dávku nakažlivého raw black metalu s esencí ambientní lehkosti. Naprosto odzbrojující je hned úvodní song Knight Without A Name. Může za to asi nejvíce chytlavý refrén, ale i celkově příjemné rozvržení skladby, která se svým středně valivým tempem překroutí v závěrečné melancholické finále. Další a další skladby přicházejí se zajímavými riffy či jinak podmanivými motivy. Poslech je kluzký, nezadrhává se a jeho dramatičnost je rozložena naprosto ideálně. Album je totiž proloženo malými skladbičkami tvořenými rozladěným klavírem, respektive prazvláštně archaickým zvukem onoho nástroje. Silně to evokuje dávné blackmetalové milníky, především norské scény. Může za to celkový zvuk, který je příjemně zastřený a lehce špinavý. Nástroje znějí věrohodně autenticky a máte pocit, že snímání probíhalo v nějaké zatuchlé zkušebně, jak se na takový žánr sluší a patří.

Nahrávka se nebojí zabrousit ani do doomovějších ploch, což dokládá skladba Wolves Feast On Forgotten Dreams. Docela bych si přál, aby ta skladba byla košatější, ale ona si žije tak volně, že i z toho vlčího houkání v nenápadném pozadí celkem mrazí. Následující Etched Oath však navrátí konvoj do blackových kolejí, přesto se ve své poslední minutě neobejde bez pomalejší mezihry a přizvání klavíru. Má to prostě atmosféru, to je bez debat. Sílu ukazuje i taková gradující perlička Beneath The Armor I Rot, která tak trochu srdceryvně podtrhuje kouzlo obalu. Vše pak vzápětí rozcupuje píseň Vortex se správně štěkavým vokálem. Nechybí ani zvláštní rytířská nálada, která tímto albem prostupuje jako utajený element, aby vše vygradovalo v poslední dungeon/mortiis/burzum tribute skladbě When Silence Became My Kingdom. Epický a monumentální závěr alba.

Všechno dohrálo a já si říkám: saprlot, to je ale silná deska. Posměšky si taková nahrávka přece nezaslouží. Tak proč tolik negativní špíny? Slyšel to někdo z těch posměváčků vůbec? A pak na povrch vylezla teorie, že je to produkt AI. Je to pravda? Kdo a jak to odhalil? Proč se k tomu autor nějak konkrétněji nevyjádří? Projděme si následně kroky a fakta.

První, co mě v hledání nějakého infa o kapele praštilo do očí, bylo situování autora do naší země. Takže má jít o českou kapelu. Bližší ohledání prozradilo, že je to Ukrajinec Yevhen Konovalov, který momentálně v ČR sídlí. No, dobře, budiž… Trochu jsem provětral jeho předchozí (i souběžné) hudební angažmá a došel k celkem obyčejnému výsledku. V minulosti na Ukrajině působil v kapele Rectal Surveillance, což je takový ten typický srandovní gore grind s krátkými songy, štěky z filmů a podobnými volovinami. Podle všeho tohle byla/je regulérní kapela. Dalším jménem je třeba Dying Grotesque, což je takový modernější death metal. Má to moderní zvuk, specifickou zaměnitelnou produkci a i nahrávky, které Bandcamp předkládá, nesálají nějakou mimořádností. Je to prostě klasická parta kluků, co dělá muziku, která je nějakým způsobem baví. To jsou kapely, jejichž byl členem. Minulý čas je použit logicky, protože se chlapík ze své vlasti přestěhoval do jiné. Takže aktuální jsou projekty Draugveil a Shinagawalove. U posledně jmenovaného jsem na internetu dohledal (teda ne že bych tomu dával nějakou extra péči) jen dva songy, které se nesly v duchu křížení nálad Alcest s Deftones a když si to poslechnete, tak mi dáte jistě za pravdu. Podle různého personálního propojení a všelijakých vazeb jsem se dostal vždycky k nějaké fungující jednotce, ať už sólovému projektu, nebo hotové kapele. Proč by tedy měla hudba Draugveil z ničeho nic být kompletně generovaným produktem AI? Tohle mi nějak neštymuje…

A konečně se dostávám k osobnímu výlevu, který tu na adresu AI prostě hodlám předložit, aby to už někde viselo a nestrašilo mě to furt v hlavě. Nuže, pokud tohle skutečně je produkt AI, pak tu máme důležitý milník a svým způsobem revoluci ve způsobu vnímání hudby. Ať jsem se snažil sebevíc, neodhalil jsem žádné bodíky, které by mi napověděly, že je to celé umělé a naklikané. Jaké vlastně hledat a jak takový produkt rozeznat, odhalit?

V dubnu letošního roku pravá ruka každého fanouška metalu – Encyclopaedia Metallum aka The Metal Archives – vydala prohlášení: „V poslední době došlo k výraznému nárůstu počtu kapel, které se na webu objevují s hudbou generovanou umělou inteligencí… …nebudeme přijímat kapely s alby generovanými AI a budeme důkladněji prověřovat přihlášky s podezřením na takovou hudbu… …Pokud máte kapelu podezřelou z hudby generované AI, můžeme vás požádat o důkazy prokazující opak, ať už se jedná o materiály ze zákulisí, prohlášení kapely nebo jejího vydavatelství, důkazy o živém hraní, propagační materiály prokazující, že kapela je originální, a tak dále. Čím více důkazů budeme mít o tom, že taková kapela je skutečná a její hudbu složil člověk, tím lépe. Naším cílem není vám to ani komukoli jinému ztěžovat, ale chceme zůstat věrni naší vizi pro tento web. Tato politika není dokonalá a je to proces, který se může v průběhu času vyvíjet. Víme, že některé kapely s hudbou generovanou AI budou na web omylem přidány, a také víme, že se mohou stát chyby a kapely bez materiálu generovaného umělou inteligencí mohou být označeny za to, že mají hudbu od AI. S vaší pomocí doufáme, že se tomu co nejvíce vyhneme.“ Z tohoto postoje vycházím, že Draugveil zřejmě není produktem AI, neboť se na Metal Archives nachází. Ale mohlo dojít k chybě, pochopitelně.

Jak z toho ven… Já osobně bych byl pro, aby se hudba generovaná umělou inteligencí prostě pevně označovala. Tak jako tomu kdysi bylo v USA, když se zavedla nálepka Parental Advisory. Z honu na čarodějnice se stal fenomén, který si dneska můžete jen z recese koupit jako motiv trička. Nakonec se z toho stal symbol, který naopak někteří posluchači vyloženě vyhledávali. Zkrátka by se mi líbilo, aby podobnou značku nosil každý obal, který reprezentuje album generované AI. Hned by se snáze orientovalo a autoři by snad neměli být nijak pohoršeni. Nebo snad ano? A proč?

Takhle – já v AI nevidím nepřítele, spíše naopak. Jsem tomuhle směru docela nakloněný. Respektive ten nástroj obecně mi přijde jako velká pomoc a výhoda v řadě věcí. Osobně velmi využívám ChatGPT, kde jsem schopný jednoduše dohledat informace o různých věcech. Hlavně teď při rekonstrukci baráku se to docela hodí. Snadno si tam člověk dokáže vytvořit vizualizaci nějakého záměru. Těch úkonů je spousta, je to velký pomocník. Ale je to něco nového a poměrně masivního a člověk se obecně vůči takovým inovacím dost vymezuje, takže cokoliv mu připadá podezřelé, okamžitě hází do negativních kontur. Ale musíme si uvědomit i druhou stránku věci. A tou je to, že AI je pořád „jenom“ nějaký generátor, do kterého se musí nejprve nalít data, aby bylo schopno vyplivnout nějaký výsledek. Takže z toho plyne jednoduchý fakt, že i zadání musí být rozhodně podrobné, konkrétní, dobře mířené – a to jen proto, aby kýžený výsledek co nejlépe reflektoval onu představu nebo holá fakta a skutečnost. A ruku v ruce s tímto aspektem jde i úskalí a důležité uvědomění, že AI vám dá odpověď vždy. Prostě pokaždé. Neexistuje „nevím“. Takže tady je pak také potřeba zapojit i vlastní inteligenci a vyhodnotit, zda je výsledek smysluplný. Ajťáci rádi poukazují na chybu v procesu mezi PC a židlí. A tyhle elementy se nemění ani s AI.

Přijde mi zvláštní bát se AI, protože v řadě již všedních záležitostí je to naprosto přirozená součást života. Tento prvek se ukrývá i tam, kde už to možná ani netušíme. Ale stejně si uvedu příklad: fotografování. Kolik mobilů je dneska výkonnějších než všelijaké klasické fotoaparáty. Však z trhu úplně vymizela „střední třída“ fotopřístrojů, protože tohle jednoduše dneska nahradí kdejaký mobil. A každá ta placka v sobě má AI, která zaostřuje sama, tónuje světlost, kontrast. Řada „fotografů“ by si s klasickým foťákem už neuměla pohrát. I ty vyspělejší zrcadlovky a bezzrcadlovky mají přednastavené režimy a automaty. A to jsme jen na okraji jednoho z celé řady témat a disciplín. AI v hudbě je však možná nový činitel, a možná i narušitel nebo revolucionář. Kdo ví. Ale pokud dojde k nějakému hromadnějšímu tvůrčímu generování, pak by to bylo dobré přiznat a označit.

Tohle téma s sebou nese samozřejmě i stinnou stránku věci – a tou je manipulace s reáliemi. Dneska ještě celkem obstojně dokážeme rozeznat fotomontáže, koláže a AI výplody. Ale existují už obrázky, u kterých je rozeznání obtížné a diskutabilní. Kde pak je autenticita? Rád jsem chodíval na stránky DeviantArt a brouzdal po výtvorech amatérských umělců i fotografů. Dneska je mi tenhle web trochu nesympatický, neboť je zahlcený AI generovaným obsahem. Lze si tam sice nastavit filtr, aby vám tyhle produkty nezobrazoval, ale stejně se to občas nepodaří podchytit. Zjevně tam autor musí autentičnost přiznat a když obrázek od AI nedostane označení umělosti, tak vesele proklouzne i mezi reálie. Takže opět volám po tom, aby každý generovaný akt (hudba, grafika, text, video a jiné) měl někde decentní značku o tom, že je to generováno AI.

Nahrávku soudím jako každou jinou, a proto jí dávám takové hodnocení, které z té hudby cítím a věřím mu. Nemyslím si, že jde o výtvor AI. A pokud se časem ukáže, že ano, bude tu alespoň stát tenhle článek jako pomyslný mezník mezi věkem, kdy jsme byli zmatení, a věkem, kdy jsme zmatení ještě více.