Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Drom / Moro Moro Land - split

Drom / Moro Moro Landsplit

Jirka D.5.8.2014
Zdroj: černá 12" gramodeska běžné váhy v rozkládacím foldover obalu řezaná na 45 rpm
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Kytarová rozvaha vs. prvoplánový kravál

S pořízením aktuálního splitka Drom jsem chvíli váhal, i když na základě dojmů z předchozí gramodesky „Hectop“ mělo být všechno jasné a snadné. Odrazovala mě druhá strana, kterou Moro Moro Land naplnili pouhými 8,5 minutami (!) zcela tuctové a zvukově bídné muziky, a rovněž provedení samotné edice, která tak nějak neodráží tu skutečnost, že se na ni skládala slušná řádka podzemních vydavatelů. Obojí nadále platí, a i když to možná nevypadá, nemám z toho radost.

 

Strana Drom je delší, propracovanější, přemýšlivější a o něco málo tišší. Výrazu kapely opět dominují kytary, posazené celkem daleko od sebe, přesto vzájemně svázané a tvořící slušnou porci emotivní muziky. Neodvážil bych se tvrdit, že stejné či podobné postupy jsem za posledních několik let neslyšel v mnoha bleděmodrých variantách (třeba u ISIS nebo domácích Lvmen), ale smířím-li se s faktem, že Drom neinovují, nadále zbývá pocit čehosi silného a rezonujícího uvnitř mne samotného.

 

Pro někoho překvapením může být větší než malé upozadění vokálu, který jen s námahou vylézá zpoza kytarových ploch a své expresivně pojaté sdělení, kterému tak jako tak není rozumět ani slovo, předává kdesi vzadu posluchačům s větší fantasií, než je ta moje. Pro ty ostatní jsou tu texty a krátká úvaha o nenažranosti lidstva, obojí v angličtině na obálce vinylu, v češtině a v mnohem čitelnější podobě potom na Bandcampu kapely.

 

Gramodeska

 

Druhá strana desky je bez obalu řečeno slabá. MML jsou ve fázi, kdy hodně hlasitý, zkreslený a ukřičený hudební buldozer považují za jedinou a pravou cestu, kterak předat světu svůj pohled na věc. S lítostí přiznávám, že moje roky pokročily a už nejsem ve věku, kdy bych si dokázal tento přístup spontánně užít. Navíc se MML nijak neodlišují od dlouhého zástupu stejně znějících a obdobně naivních kapel, z nichž jen malé procento pochopí, že vysoké volume a booster na kytaře nenahrazuje hudební myšlenku. A ten zbytek prostě zanikne.

 

Mám-li být upřímný (především sám k sobě) a odpovědět si po pravdě na otázku, zda je tato deska počinem alespoň průměrným, odpovídám ne a dodávám, že je to škoda. Drom hudebně přijímám, a to i přes to, že jejich černobílé rozdělení světa prezentované v úvahách za texty nesdílím, MML jako ztrátu času odmítám a vracet se nebudu. O edičním zpracování gramodesky už tu řeč byla. Při pohledu kolem sebe a srovnání s tím, kam až lze při troše snahy, fantasie a nezbytných financí dojít, nelze tohle zpracování zařadit nikam jinam než na chvost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

wendy / 16.4.16 19:55

Nevidím jediný důvod k užití expresivních výrazů, kterými je jak recka, tak koment vyšperkován. Mayhem hrají již léta tak, jak je všichni známe. Je poměrně bizarní, jak se zde oba pánové snaží podtrhnout cosi, co prostě k Mayhem patří od přírody. Chybí mi v řádcích cokoliv, co by přimělo "nepolíbeného" si album pustit, zajímat se o něj. Jak recenze, tak koment člena redakčního týmu stojí za prd a už vůbec zde nekoresponduje text recky s hodnocením. Napadá mně jediné, a to že o hudbě dnes píše každý! Není to výzva k zamyšlení se nad sebou, jen komentář jednoho ze čtenářů. Já jsem se o Mayhem nedověděl nic, co by stálo aspoň za něco! Pravda, nemám to zapotřebí, znám/mám celou dg... Mnozí však jistě ne!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky