|
|
||||||||||
Za nově vzniklým projektem Drott stojí norští muzikanti Arve Isdal (Enslaved), Ivar Thormodsæter (Ulver) a hráč na violoncello Matias Monsen. Což samo o sobě bude poutat pozornost těch, kteří sledují severskou metalovou, potažmo post-metalovou a experimentální scénu. Pánové se skrze jméno Drott pohybují na hraně prog rockové křehkosti, nebojí se koketovat s prvky jazzu a klasické hudby, stejně jako zapojit širší zvukové plochy a nechat rozeznít svou experimentální povahu. Mezi tím je to zrovna tak nepřeslechnutelný důraz na odkazy domácích tradic a taky slušný krajíc temnoty, co jemně progujícím vlnkám kříží cestu. Drott se tak prezentují jako experimentálně rockové těleso, které zkouší spojit sny a neklid v jedné rovině. 99% hudby kapely je instrumentální, vokál se objeví jen opravdu svátečně, vlastně jen jednou v nejodpíchlejší skladbě Katabasis.
Kapela vznikla teprve před rokem a první vypuštěnou nahrávkou bylo eponymní EP. Nové album Orcus je už podle názvu koncepční dílo. Orcus je v římské mytologii bůh smrti a vládce podsvětí a právě do tohoto prostředí Drott skladbu po skladbě míří a předávají nám své svědectví. Sami o sobě pak mluví jako o hledačích světla ve tmě. Na tom by nebylo nic nepřitažlivého, až na to že jsem už na pár takových hledačů, co se pojmenovali úplně stejně nejednou narazil. Naštěstí se během poslechu alba Orcus dostaneme od fádních větiček dál, minimálně se opravdu podíváme na kraj toho fantaskního světa pod námi. Díky Drott můžeme pohlédnout do tváře samotné smrti v tak trochu jiném provedení, než jsme asi normálně zvyklí.
Hudba Drott není žádná depka, ale symbolizuje stíny vymalované do barevných mozaik. Může se zdát, že ten výsledný odstín je víc do šeda, ale pořád kolem něj probleskují další barvy a motivy. Orcus je svěží deska, ve svém minimalismu hezky vrstevnatá, probouzející různé nuance a hlavně jde o spojující záležitost. Najdeme na ní prvky spjaté s norskou tradiční hudbou a stejně tak kus světa, například dálný východ (By the Lunar Lake). Je na ní špetka avantgardy, má i jazzový feeling a nebojí se ani písničky, která je v první řadě jednoduchá a chytlavá. Když jsem mluvil o spojení s temnotou, ty zlověstně znějící kousky představuje závěrečná titulní skladba a ještě před ní dvě obskurnější záležitosti - The Marauders a Psychopomp. Co se týká poslední skladby, tady můžeme zcela otevřeně mluvit o metalovém zakončení desky. The Marauders na to jde přes nasupenou avantgardu a v Psychopomp je probuzena tma jako taková, samotný chřtán podzemní sluje.
Ale ta tmavost je jen jedna stránka alba. Pak jsou tu skladby, které nad vším tím zíráním do hlubiny staví na hravosti a chuti se vznášet. Mám na mysli atmosféricky zatěžkanou Arch of Gloom, v pinkfloydích krajinách se procházející "gazpachovinu" Grey Gull, nebo je tu ona vokálem vybavená Katabasis, v případě této desky pedál na podlaze a reklama na energii. Ta pravá energie alba Orcus ale promlouvá z pozadí, našeptává. Libuje si v instrumentálním promítání na plátno, kde se zobrazuje obsáhlejší příběh, než se v jeho původně skromném nastavení mohlo zdát. Drott nám toho během Orcus říkají docela dost a byť se ani oni nevyhnou malým krizím, pořád beru jejich práci jako svéráznou a obohacující. A není to samozřejmě jen o tom, kdo za tím stojí. Vyjádřit pak číslem desku založenou na pocitech a abstraktních chvilkách je vždycky trochu křečovité. Řečeno lakonicky, nad 80 jsem se nedostal ani jednou a bylo i hůř, než jaký je výsledek. Takže je to snad spravedlivé.
Jestli je mi na Orcus něco cizí, je to její nenápadnost. Musím vážně zabrat, abych si dokázal vyslechnout vše, co mi nabízí. Stálo mě to dost sil a přiznávám i přemáhání, odměna se však dostavila. Ale pořád se mi stává, že děj alba začne v jistém okamžiku jen tak suše klouzat a že mi něco uniká. Nebo nenutí k tomu být plně soustředěn, zahloubán. Svádí to k myšlence, že ani Orcus se nevyhnulo malé inspirační zatmění. Ale jsou to jen chvilková vypadnutí z příběhu, místa, kde se to jako by drolí. Jak jsem psal výše, Drott jsou především o spojování a na tom se nic nemění. Hlavně mohou být do budoucna ještě silnější a pokud se dočkáme nějakého pokračování (rozhodně jsem pro), očekávám další prohloubení jak po stránce hudební, tak po té emoční. Jsou pro to všechny předpoklady, je z čeho brát.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Ruadek / 8.12.21 13:00odpovědět
Skvělá deska, hodně barevná. Vůbec bych na ní nepoznal rukopisy těch, co za tím stojí. Je to jiný ve všech směrech. Myšleno v dobrém.
Label:By Norse Music
Vydáno:Září 2021
Žánr:prog rock / experimental
Arve Isdal - kytara, produkce
Ivar Thormodsæter - bicí
Matias Monsen - cello, artwork
1. The Lure
2. Caerdroia
3. Katabasis
4. The Strait
5. Psychopomp
6. By the Lunar Lake
7. The Marauders
8. Grey Gull
9. Arch of Gloom
10. Orcus
Zyklon
Disintegrate
The Pooh
Eyes Scream In Cream
Senmuth
Hagwalah
Moby
Wait For Me
Vltimas
Something Wicked Marches In
The Ruins Of Beverast
Blood Vaults - The Blazing Gospel of Heinrich Kramer
Lahar
Až přijde čas (EP)
Headdreamer
Human Frequencies
Apathy Again
Mechanic
Krisiun
Mortem Solis
Mike Oldfield
Return to Ommadawn
Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.