Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Drowned - Procul His

DrownedProcul His

Victimer1.10.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Drowned dělají službu death metalu. Drhnou, přemítají a mají své řemeslo pod kontrolou. Nakonec ale doplácí na svou nevýraznost.

Německá smrtící úderka Drowned má dlouhou historii naplněnou pouhými dvěma alby. To první vyšlo před deseti lety a to nové, Procul His, na začátku roku. Pro mě prozatím utajená grupka ovšem zaparkovala u Sepulchral Voice Records, což u mě vzbudilo pozornost, a proto jsem si nové album opatřil. Drowned hrají řemeslný death, nejsou brutální, jako spíš temní a zkroušení. Cyklí si svoje hrubé rytmy, které si jedou strojovým tempem a občas ukážou pařátem na místo, které je třeba zhmotnit. Rozuměj prohnat atmosférickým dokresem. Jinak je jejich rozptyl poměrně strohý, dbající na hutné jádro, navíc s nijak výrazným vokálem.


Greg Circum drhne svým voxem dno stejně jako celá kapela. Ale je to dno kultivované a odpad je se smrtelnou pravidelností třízen. Budiž. Od začátku až do těchto dnů bojuji s tím, jak mě mohou Drowned vystřelit z rutiny směrem astrál, nachthimmel nebo tak něco, ale nepodařilo se. Kapela má svá pravidla, a i když se snaží důmyslně šperkovat své strunné kruťáctví, jede pořád přízemní a tuhý model death metalu. Ano, jsou tu rytmické třešničky a nuance vyšněrovat mrtvé tenisky jiným směrem, ale zároveň se unyle hýbající death Drowned víc hnízdí ve svém vlastním pelechu, než aby zkusil jiné prostředí. Jen občas kopne do dveří.

 


Ale to není výtka, pouze pocit z hudby, kterou kapela produkuje. Spíš jsem si díky Procul His vyzkoušel, jak mě tento strohý a přitom lehce povznesený death umí nebo neumí chytit. Drowned nejde upřít snaha a chuť jít v aspektech stylu dál, a svou ponuře striktní zatuchlost vyndat z těchto na první dobrou slyšených seancí. Drowned jsou dobří kovotepci, jejich letitá praxe jim nejde upřít. Pokud ale někdo prahne po energii a náboji, který death umí nabídnout, měl by zůstat raději lehce v pozadí. Lehce v pozadí je i celý matroš Procul His. Sveřepý, dřevní, ale rytmicky výživný. Nečekat zázraky, jako spíš podzemní klasiku z rukou lidí, kteří ví, která bije. Víc asi ne.


Po stránce provedení nemám s Procul His žádný problém. S unylostí celku, byť je tu snaha být smyslný a připravený na výzvy, ale ano. Čekal jsem, že desku přijmu jako neokřídlenou harpyji, že v tom je její devíza. Ano, v tom to asi celé spočívá. Pro mě ale většinou spočívá samotná deska celkově. Drowned mají na háku velké změny a dbají na klasické provedení. Hraju si s nimi mé soukromé vadí / nevadí. Obě polohy jsou mi nakloněny a s oběma počítám. Kdepak, nic se nemění, a dávám tomu týdny.


Mám rád, jak to Drowned umí hrnout, těžko rozdýchávám jejich deutschland statiku. Klinicky přesnou smrt bez fines. Takže jsem v klidu. Abych si Procul His užil, jsem buď pitomec, nebo bezcitné hovado. Obojí bude nejspíš správně. Desku doporučím těm, kteří rádi klasický death s chutí hledat a třeba i nacházet. Ale nic pro progresivní hloubaly a koumaly. A to jednoho znám. Album nejspíš uspokojí ty, kteří mají aktuální potřebu hudebně stínat a vymýšlet si jen někde bokem. Procul His není špatná věc, časem se její podstata rozroste, ale celkově jsem spíš chladný posluchač...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky