Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Německá smrtící úderka Drowned má dlouhou historii naplněnou pouhými dvěma alby. To první vyšlo před deseti lety a to nové, Procul His, na začátku roku. Pro mě prozatím utajená grupka ovšem zaparkovala u Sepulchral Voice Records, což u mě vzbudilo pozornost, a proto jsem si nové album opatřil. Drowned hrají řemeslný death, nejsou brutální, jako spíš temní a zkroušení. Cyklí si svoje hrubé rytmy, které si jedou strojovým tempem a občas ukážou pařátem na místo, které je třeba zhmotnit. Rozuměj prohnat atmosférickým dokresem. Jinak je jejich rozptyl poměrně strohý, dbající na hutné jádro, navíc s nijak výrazným vokálem.

Greg Circum drhne svým voxem dno stejně jako celá kapela. Ale je to dno kultivované a odpad je se smrtelnou pravidelností třízen. Budiž. Od začátku až do těchto dnů bojuji s tím, jak mě mohou Drowned vystřelit z rutiny směrem astrál, nachthimmel nebo tak něco, ale nepodařilo se. Kapela má svá pravidla, a i když se snaží důmyslně šperkovat své strunné kruťáctví, jede pořád přízemní a tuhý model death metalu. Ano, jsou tu rytmické třešničky a nuance vyšněrovat mrtvé tenisky jiným směrem, ale zároveň se unyle hýbající death Drowned víc hnízdí ve svém vlastním pelechu, než aby zkusil jiné prostředí. Jen občas kopne do dveří.

Ale to není výtka, pouze pocit z hudby, kterou kapela produkuje. Spíš jsem si díky Procul His vyzkoušel, jak mě tento strohý a přitom lehce povznesený death umí nebo neumí chytit. Drowned nejde upřít snaha a chuť jít v aspektech stylu dál, a svou ponuře striktní zatuchlost vyndat z těchto na první dobrou slyšených seancí. Drowned jsou dobří kovotepci, jejich letitá praxe jim nejde upřít. Pokud ale někdo prahne po energii a náboji, který death umí nabídnout, měl by zůstat raději lehce v pozadí. Lehce v pozadí je i celý matroš Procul His. Sveřepý, dřevní, ale rytmicky výživný. Nečekat zázraky, jako spíš podzemní klasiku z rukou lidí, kteří ví, která bije. Víc asi ne.

Po stránce provedení nemám s Procul His žádný problém. S unylostí celku, byť je tu snaha být smyslný a připravený na výzvy, ale ano. Čekal jsem, že desku přijmu jako neokřídlenou harpyji, že v tom je její devíza. Ano, v tom to asi celé spočívá. Pro mě ale většinou spočívá samotná deska celkově. Drowned mají na háku velké změny a dbají na klasické provedení. Hraju si s nimi mé soukromé vadí / nevadí. Obě polohy jsou mi nakloněny a s oběma počítám. Kdepak, nic se nemění, a dávám tomu týdny.

Mám rád, jak to Drowned umí hrnout, těžko rozdýchávám jejich deutschland statiku. Klinicky přesnou smrt bez fines. Takže jsem v klidu. Abych si Procul His užil, jsem buď pitomec, nebo bezcitné hovado. Obojí bude nejspíš správně. Desku doporučím těm, kteří rádi klasický death s chutí hledat a třeba i nacházet. Ale nic pro progresivní hloubaly a koumaly. A to jednoho znám. Album nejspíš uspokojí ty, kteří mají aktuální potřebu hudebně stínat a vymýšlet si jen někde bokem. Procul His není špatná věc, časem se její podstata rozroste, ale celkově jsem spíš chladný posluchač...