Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Druid Lord - Hymns for the Wicked (reedice)

Druid LordHymns for the Wicked (reedice)

Garmfrost2.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps), promo
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Chorobný death doom staré školy pro všechny milovníky nehezkých melodií.

DRUID LORD je netypické jméno pro death metalovou sebranku sabathoidního typu. Když vezmeme v potaz americkou příslušnost s místem určení Florida, určitě byste si představili spíš brutálnější odnož death metalu než koketérie s doomem, na jaký jsme zvyklí na syrovém debutu anglických legend Paradise Lost nebo kultu žánru opět amerických Winter a jejich nedostižném debutu „Into Darkness“, či dalšího monolitu temné scény Celtic Frost.

 

Jak vidno, pohybujeme se v dobách dávno minulých. Oni také DRUID LORD netvoří žádné mladé duše. Sestava této hororově zaměřené temnoty stojí za zmínku. Vězte, že jména jako Pete Slate (kytary) nebo Tony Blakk (vokál, baskytara) každému pamětníku připomene jedny z nejlepších amerických death blackers a sice Acheron nebo další death metalové legendy Incubus a další.

 

„Hymns for the Wicked“ není žádná novinka. Je to reedice debutu z roku 2010 obohaceného o loňské EP „Druid Death Cult“. Jak už jsem předeslal, skladby na desce obsažené jsou v úzkých mantinelech žánru, tak jak ho definovaly kapely před víc jak dvaceti lety. Tedy tímto přínos DRUID LORD padá. Ale samotné skladby potěší každého milovníka pravého death doomu pro upřímnost, syrovost a hlavně pro dobré nápady. Rytmicky deska docela odsýpá. Střední tempa albu vládnou a do valivých ploch se příliš nenoří. Když ale popustí svým chorobným choutkám, dokáží se plazit jako pomalá smrt nebo pes, který ví, že něco provedl a jde si pro trest. Hehe. Písně zdobí sóla jako z partesu. Jako kdyby se kolem studia ochomýtal pan Mackintosh. Bicí mašinérie Steva Spillerse se s ničím taktéž nemazlí a do hlavy vám vtluče rezavé hřeby. Tony Blakk má dokonalý smrtící chropot, který „Hymns for the Wicked“ povyšuje o třídu výš.

 

Celku vévodí úzkost, temnota a depresivní nálady chovance blázince pro obzvlášť nebezpečné pacienty. Podzemní zvuk podtrhuje hnus už tak dost okrajový. Rozhodně není tato deska určená slabým povahám. Naopak, deska je dost extrémní, aby zaujala hlavně ty zvrácené a morbidní, kteří se ušklíbají nad vývojem žánru, který se sám sobě postupem let ztratil.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky