Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Druid Lord - Hymns for the Wicked (reedice)

Druid LordHymns for the Wicked (reedice)

Garmfrost2.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps), promo
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Chorobný death doom staré školy pro všechny milovníky nehezkých melodií.

DRUID LORD je netypické jméno pro death metalovou sebranku sabathoidního typu. Když vezmeme v potaz americkou příslušnost s místem určení Florida, určitě byste si představili spíš brutálnější odnož death metalu než koketérie s doomem, na jaký jsme zvyklí na syrovém debutu anglických legend Paradise Lost nebo kultu žánru opět amerických Winter a jejich nedostižném debutu „Into Darkness“, či dalšího monolitu temné scény Celtic Frost.

 

Jak vidno, pohybujeme se v dobách dávno minulých. Oni také DRUID LORD netvoří žádné mladé duše. Sestava této hororově zaměřené temnoty stojí za zmínku. Vězte, že jména jako Pete Slate (kytary) nebo Tony Blakk (vokál, baskytara) každému pamětníku připomene jedny z nejlepších amerických death blackers a sice Acheron nebo další death metalové legendy Incubus a další.

 

„Hymns for the Wicked“ není žádná novinka. Je to reedice debutu z roku 2010 obohaceného o loňské EP „Druid Death Cult“. Jak už jsem předeslal, skladby na desce obsažené jsou v úzkých mantinelech žánru, tak jak ho definovaly kapely před víc jak dvaceti lety. Tedy tímto přínos DRUID LORD padá. Ale samotné skladby potěší každého milovníka pravého death doomu pro upřímnost, syrovost a hlavně pro dobré nápady. Rytmicky deska docela odsýpá. Střední tempa albu vládnou a do valivých ploch se příliš nenoří. Když ale popustí svým chorobným choutkám, dokáží se plazit jako pomalá smrt nebo pes, který ví, že něco provedl a jde si pro trest. Hehe. Písně zdobí sóla jako z partesu. Jako kdyby se kolem studia ochomýtal pan Mackintosh. Bicí mašinérie Steva Spillerse se s ničím taktéž nemazlí a do hlavy vám vtluče rezavé hřeby. Tony Blakk má dokonalý smrtící chropot, který „Hymns for the Wicked“ povyšuje o třídu výš.

 

Celku vévodí úzkost, temnota a depresivní nálady chovance blázince pro obzvlášť nebezpečné pacienty. Podzemní zvuk podtrhuje hnus už tak dost okrajový. Rozhodně není tato deska určená slabým povahám. Naopak, deska je dost extrémní, aby zaujala hlavně ty zvrácené a morbidní, kteří se ušklíbají nad vývojem žánru, který se sám sobě postupem let ztratil.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek Martínek / 20.11.12 10:06

Pro mne jednoznačně jeden z top5 favoritů na desku roku 2012. Vyjímečné dílo jednak v diskografii Gojiry jako takové, nadprůměrné v zástupu následovníků. Pravda, není to žádný pokračovatel The Way Of All Flesh. Hodně se povolil plyn (až na vyjímky), je to podstatně více melodické, smazalo to občasnou větší podobnost s Messhugah. Kapela složila obrovské, velké až epické fláky. Je to stále syrové, nervní, roztěkané a jsou tu protirytmy. Hodně přibylo vokálních efektů a zpěvu celkově. Výsledek považuji za naprostou špičku - kapela dospěla v těleso, které umí napsat skvělé, vysoce technické skladby a s úžasným nadhledem je pak zahraje. Ačkoli je to opět silně depresivní deska, cítím v ní radost z hraní a nadhled, jaký jsem z ničeho už delší dobu neslyšel. I proto s recenzí naprosto souhlasím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky