Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Echoes of Gloom - The Mind

Echoes of GloomThe Mind's Eternal Storm

Jirka D.13.2.2026
Zdroj: mp3 VBR V0 // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Solidní blackmetalová deska z pera debutujícího projektu.

Dnešní recenze nebude o tom, že se ze mě stává kovaná fanynka black metalu, protože tuhle možnost už jsem historicky propásl a pravděpodobně už se nebude opakovat. Na druhou stranu ale mám rád občasný kontakt s tímto žánrem a zvlášť, je-li to jeho příjemnější, poslechová a atmosferičtější podoba (ortodoxní fans prominou…). A zhruba takhle by se právě dal charakterizovat debut mladého nadšeného Australana Dana Elkina, který je na světě od podzimu loňského roku (ten debut) a jeho poslech, řekl bych, nebolí ani trošičku.

 

Echoes of GloomOnen Elkin si svůj úplný veřejný debut odbyl už v roce 2024, kdy v rámci svého dalšího projektu Stellar Remains vydal EP Wastelands. Tahle jeho podoba je dle metalové encyklopedie laděná do atmo black / deathu, což jsem neověřoval a taky jsem se neptal, proč rok na to vydává tentokrát už plnohodnotnou nahrávku pod novou značkou Echoes of Gloom, jestli je v tom nějaký zásadní rozdíl, jestli je rozumné štěpit síly a jestli to nebude působit pro kolemjdoucího trochu zmatečně. Bhut by mi jistě vysvětlil, že u těchto one-man bojovníků je normální, že počet jejich projektů se blíží počtu členů Kelly Family, že jenom dva projekty je vlastně naprostá zívačka a že co zase pořád mám. To já jen tak…

 

Deska The Mind's Eternal Storm nám přistála v redakci společně s dalším asi tisícem a jedním albem prostřednictvím digitálních prostor, takže důvod, proč zrovna ona se dostala až do finále v podobě recenze (pozor, návod!) je třeba hledat nejspíš v tom obalu. Přiznám se, zaujal mě. Barevným laděním, osudovostí, možná záměrnou nekonkrétností, pod kterou si člověk může představit v podstatě cokoliv, třeba Putina před branami Paříže nebo stav EU za pět let.

 

Obsah nahrávky je, jak už bylo řečeno, black metal ponejvíc atmosferický, se silnou melodickou složkou, přiměřeně dobrými zpěvy (místy vícehlasými), zahraný ve středním až rychlejším tempu, s hladkou a příjemně plnou kytarou a na můj vkus rozumně zahranými bicími. Nedokážu rozklíčovat, jestli je Elkin nahrál sám, nebo zda bicí programoval, protože pokud ano, tak klobouk dolů jak před možnostmi současné techniky, tak i jeho střízlivým pohledem na jejich vedení. Na několika místech mi připomínají styl používaný u Agalloch, z čehož možná (mimo jiné) pramení moje sympatie.

 

Album má v duchu svého žánru a své celkové tematiky docela zastřený a svým způsobem nevýrazný, tichý a neagresivní zvuk, což vidím a slyším jako jednoznačnou přednost, díky níž nahrávka velmi přirozeně naskakuje na poslechový automat a umožňuje posluchači snít. Zaposlouchávat se a přitom spřádat svoje vlastní myšlenky, které mohou plout v nebeských výšinách stejně snadno jako se nořit do nejhlubšího nitra. Kompozice jsou v tomto ohledu vedeny volně, přirozeně a až na několik dramatičtějších momentů a lehkou zuřivost skladby Wanderer of the Mind's Eternal Storm představují ponejvíc zamyšlenou až kontemplativní formu blackmetalového žánru. Něco pro snílky, romantiky, vypravěče starých příběhů a přírodní mystiky, řekl bych. 

 

Deska obsahující včetně minutového intra a jedné krátké mezihry osm položek hraje a plyne jedna báseň. Bez nudy, bez přešlapů a bez komplikovaností, které by její plynulý tok zbytečně čeřily. Asi vás při jejím poslechu napadne několik a možná spíš mnoho podobných, mezi které bych tak úplně nezařadil vydavatelem uváděné Emperor nebo Summoning (ty možná), ale třeba Drudkh v takové light verzi už trochu jo. Echoes of Gloom určitě není o objevování nových území, ale o stvrzení vlády nad těmi už objevenými už ano. Z tohoto pohledu je tahle deska v podstatě výborná, a to navzdory její levné, dost možná neprůbojné a takové zastřené produkci. Možná právě proto. 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky