Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Edain - Rephrased

EdainRephrased

Garmfrost11.7.2018
Zdroj: CD 4-panelový digipak / promo od kapely
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: ... skladby netrpí srážkou instrumentálního velikášství. Nejdůležitější je skladba samotná. Desku zastřešuje dobrá nálada a hudební vyzrálost brněnského kvarteta ...

Psát recenze na podobné nahrávky jako Rephrased brněnských progresivních Edain je radostí i výzvou. Radostí pro hudby milovného labužníka, který se rád pitvá v detailech, obdivuje instrumentální kouzla a hravost hudebníků. Výzvou pak pro ostatní, jímž instrumentální plochy bez kousku zpěvu, u něhož by se dalo něčeho chytnout, nic neříkají. Já jsem tak někde na rozhraní. Instrumentální kouzla i hravost mám rád a libuji si v nich. Na druhou stranu první, čeho si u nahrávek všímám, je zpěv. Jak z mých slov vyplývá, na Rephrased zpěv neuslyšíte. Martin Brnovják je pryč. Nicméně celá deska funguje na výbornou a hlas nejen že nechybí, ale myslím, že by byl i na překážku.

 

 

Album svojí stopáží patří mezi kratší díla. Delší by běžný posluchač stejně nevydržel poslouchat. Natož aby si zapamatoval stěžejní místa. Ačkoliv se Rephrased zdá stravitelná na první dobrou, opak je pravdou. Deska sice příjemně odsýpá, dobře se poslouchá, ale není těžké se v ní ztratit. Je možné, že náročnějšímu posluchači s dostatečným přehledem, se budou má slova zdát směšná. Nemám příliš zkušeností z podobnou muzikou, byť předešlá alba Edain jsem poslouchal a vcelku si užíval. Jenže ta byla stylově (prog death/thrash) bližší mému vkusu a citu. To však neznamená, že novinku Rephrased s nechutí zavrhnu a budu se jí vyhýbat.

 

edain

 

V každé druhé recenzi píšu a přiznávám se, že mám strašně rád dobrou a výraznou basu (njn). A taková přesně je i na Rephrased. Místy drží partu s bicími. Dělá jim křoví, provoní velice příjemný rytmus jazzovým kořením. Nepřehání to, ani když se chytá hlavního slova a kecá do kytar. Bez uzardění dodávám, že kytary jsou skutečnou ozdobou díla. I těžší momenty v klidu proženou zmíněnou hravostí. Stejně jako basa to nepřehání s vůdčí rolí a nejednou se v pohodě zařadí do davu. Skladby proto netrpí srážkou instrumentálního velikášství. Nejdůležitější je tedy skladba samotná. Ani nevím, jestli je nutné označovat Rephrased jakoukoliv stylovou škatulí. Je to fuk. Osobně z desky cítím nejvíce rocku. Chápu však, že je to dáno tím, že poslouchám docela zvěrstva. Pro jiné uši může být totiž Rephrased stále deskou dostatečně metalovou. Ti Cynic tam jsou, ať už si to chci přiznat nebo ne!

 

A vida, to nám to uteklo. Bát se nebylo nutné. Vyhnul jsem se popisu jednotlivých písní, kterých je na desce osm. Mohl bych napsat, že je album vyrovnané a není možné vytáhnout, byť jednu jedinou píseň. Ech, skladbu. V písni se zpívá, že. Ale nechci být alibistou. Rephrased drží pohromadě. To je slyšitelné i hluchému. Jen mi připadlo zbytečné vytahovat každý beglajt či přechod. Desku zastřešuje dobrá nálada a hudební vyzrálost brněnského kvarteta. Své fans si nová deska Edain bezesporu najde, jen jich nebudou zástupy. Což stejně asi nikdo nečeká. Od toho jsou jiní interpreti a úplně odlišní posluchači.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

meganeura / 6.1.19 11:31odpovědět

jen tak dál, houšť a větší kapky kluci!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky