Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Egoist - Breaking Moment

EgoistBreaking Moment

Victimer15.11.2021
Zdroj: CD + flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Pravý průmyslový tanec, energie a mechanika v jednom. A album remixů jako bonus.

Dnešní článek je takové "dva v jednom". Po čase máme opět zacíleno na Aliens production a jejich elektroniku a dvě po sobě jdoucí desky Egoist jsou k tomu ideální. Debutové album "Breaking Moment" a na něj navazující kolekce remixů "Phantoms". Dáme si je pěkně dohromady, oficiální recenzi + v ní schovaných pár vět k aktuálnímu pokračování.

 

Za Egoist, EBM projektem kanadské školy stojí polský elektro maniak Kuba Włodarski. DJ, remixér, zkrátka experimentální hudebník na poli electro music, jež momentálně sídlí v Krakově a dává o sobě vědět skrze Aliens production. Materiál, o kterém se dnes budeme bavit, nepatří mezi úplně čerstvé maso na pultu, ale jde o postupně vznikající skladby v průběhu let. Přesněji od roku 2004, což je docela dlouhá doba, ale vzhledem k typu muziky nikterak podstatná. Tak či tak, jde o debutové album a tedy ideální možnost si Egoist představit. Díky Breaking Moment máme možnost nastoupit na podzemku a strávit víc jako hodinu ve společnosti atmosférické a energické elektroniky plné mechanických beatů a basových linek. Je to pravá strojírenská party se vším všudy. Kuba Włodarski a jeho pohled na technologickou revoluci? Ano, i takto lze Breaking Moment brát a chápat. Hlavně je to ale silný elektro puls, víc než hodina divokých temp v zajetí náladových výlevů.

 


V podání Egoist jde o starou elektronickou školu. Možnost, jak nachytat bronz a zároveň se nechat vtáhnout do ponuře industriálního prostředí. S Breaking Moment se potkáváme v melodických poryvech tvrdé elektrárny. Dá se tančit a dá se vést dialog. Ale během toho se objevíme na místě, ze kterého jde kus odcizení a studená sprcha tekoucí z rezavějících trubek. Hudba Egoist je komplex, lascívní i chladný. Je však dobré mít na paměti, že je to pořád síla mechaniky, co vítězí a celý stroj Egoist pohání.


Prostor je daný, přesto se jeho mantinely mění. Přesně tak, jak jsme zvyklí a netrpělivost je proto směrována jen ke Kubovu způsobu realizace. A i ta se drží daného schématu, nijak neuhýbá. Vokály plní funkci robotických duší promlouvajících skrz moduly, avšak naléhavě a k věci. Typický střet odcizení a výletů do atmosféry. Důležitá je intenzita, a ta je v případě Egoist na pořadu dne. Tahle deska zkrátka neotálí a jede beat za beatem. Mechanická náladovka, zacíleno na staré EBM kumpány. A konec nebude jiný než klasický - je to celkově víc poslechovka, než záludnost.

 


 
https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/egoist%20phantoms.jpgTo remixové album Phantoms už je o poznání záludnější počin. Breaking Moment berme jako seznámení se s Egoist, aktuální duchařinu jako jeho experimenty. Skladba Phantoms na několik způsobů, tak bychom mohli ve zkratce tohle album charakterizovat. Ona se už objevila na samém konci Breaking Moment a dnes podstupuje hned několik zákroků, pod kterými jsou podepsáni kolegové v branži. Už tak dost prostorová záležitost dostala hned několik nových kabátků. Atmosférické choutky tentokrát dostávají jinou roli, experimentálnější. Přesto se nedá říct, že by se do popředí dostal strojovější proces na více způsobů. Ale jak se to vezme... Najdeme zde po skladbě od Human Vault, Disharmony, Triode, CSIBD a najdeme tu i další. Každý z remixérů to uchopil po svém a tvář skladby se opravdu hodně proměňuje. Například u Triode se jí dostává velkého zvolnění, je z ní daleká plocha s religiózním rozměrem. Human Vault vsadili na tuhý minimalismus, chlapík z CSIBD zas songu dodal na své typické modulované neposednosti. Album Phantoms je důkaz, kam až lze v jednotlivých úsecích zajít a kam až vedl studiovou ruku duch inspirace. A abych nezapomněl, mezi remixy je také schovaný jeden exkluzivní track Endtimes, spíš pomaleji se vinoucí klubko ponuré kybernetiky.


Máme tu hned dvě dávky vakcíny vyvinuté v kybernetickém prostoru jedné, do poslední chvíle utajované polské laboratoře. Po první pocítíte, jak blízko má Kuba k severoamerické škole EBM a jak si tyhle vlivy osvojil a přetavil ve vlastní produkt. Ta druhá sebou nese několik klonů, experimentálních vizí a možností, kam až lze sound Egoist posunout, aniž by ztratil svou podstatu. U mě je to o střetu klasiky s jejím novým tvarem, kdy dám spíš na ty staré věci. Prostě to tak je a ten pocit mi zůstává. Egoist je varianta, jak na ně navázat. Solidní práce, někdy až moc svázaná vzory, ale jinak jsem vůči Kubově strojničení rozhodně pozitivní.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky