Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnešní článek je takové "dva v jednom". Po čase máme opět zacíleno na Aliens production a jejich elektroniku a dvě po sobě jdoucí desky Egoist jsou k tomu ideální. Debutové album "Breaking Moment" a na něj navazující kolekce remixů "Phantoms". Dáme si je pěkně dohromady, oficiální recenzi + v ní schovaných pár vět k aktuálnímu pokračování.

Za Egoist, EBM projektem kanadské školy stojí polský elektro maniak Kuba Włodarski. DJ, remixér, zkrátka experimentální hudebník na poli electro music, jež momentálně sídlí v Krakově a dává o sobě vědět skrze Aliens production. Materiál, o kterém se dnes budeme bavit, nepatří mezi úplně čerstvé maso na pultu, ale jde o postupně vznikající skladby v průběhu let. Přesněji od roku 2004, což je docela dlouhá doba, ale vzhledem k typu muziky nikterak podstatná. Tak či tak, jde o debutové album a tedy ideální možnost si Egoist představit. Díky Breaking Moment máme možnost nastoupit na podzemku a strávit víc jako hodinu ve společnosti atmosférické a energické elektroniky plné mechanických beatů a basových linek. Je to pravá strojírenská party se vším všudy. Kuba Włodarski a jeho pohled na technologickou revoluci? Ano, i takto lze Breaking Moment brát a chápat. Hlavně je to ale silný elektro puls, víc než hodina divokých temp v zajetí náladových výlevů.

V podání Egoist jde o starou elektronickou školu. Možnost, jak nachytat bronz a zároveň se nechat vtáhnout do ponuře industriálního prostředí. S Breaking Moment se potkáváme v melodických poryvech tvrdé elektrárny. Dá se tančit a dá se vést dialog. Ale během toho se objevíme na místě, ze kterého jde kus odcizení a studená sprcha tekoucí z rezavějících trubek. Hudba Egoist je komplex, lascívní i chladný. Je však dobré mít na paměti, že je to pořád síla mechaniky, co vítězí a celý stroj Egoist pohání.

Prostor je daný, přesto se jeho mantinely mění. Přesně tak, jak jsme zvyklí a netrpělivost je proto směrována jen ke Kubovu způsobu realizace. A i ta se drží daného schématu, nijak neuhýbá. Vokály plní funkci robotických duší promlouvajících skrz moduly, avšak naléhavě a k věci. Typický střet odcizení a výletů do atmosféry. Důležitá je intenzita, a ta je v případě Egoist na pořadu dne. Tahle deska zkrátka neotálí a jede beat za beatem. Mechanická náladovka, zacíleno na staré EBM kumpány. A konec nebude jiný než klasický - je to celkově víc poslechovka, než záludnost.

 
To remixové album Phantoms už je o poznání záludnější počin. Breaking Moment berme jako seznámení se s Egoist, aktuální duchařinu jako jeho experimenty. Skladba Phantoms na několik způsobů, tak bychom mohli ve zkratce tohle album charakterizovat. Ona se už objevila na samém konci Breaking Moment a dnes podstupuje hned několik zákroků, pod kterými jsou podepsáni kolegové v branži. Už tak dost prostorová záležitost dostala hned několik nových kabátků. Atmosférické choutky tentokrát dostávají jinou roli, experimentálnější. Přesto se nedá říct, že by se do popředí dostal strojovější proces na více způsobů. Ale jak se to vezme... Najdeme zde po skladbě od Human Vault, Disharmony, Triode, CSIBD a najdeme tu i další. Každý z remixérů to uchopil po svém a tvář skladby se opravdu hodně proměňuje. Například u Triode se jí dostává velkého zvolnění, je z ní daleká plocha s religiózním rozměrem. Human Vault vsadili na tuhý minimalismus, chlapík z CSIBD zas songu dodal na své typické modulované neposednosti. Album Phantoms je důkaz, kam až lze v jednotlivých úsecích zajít a kam až vedl studiovou ruku duch inspirace. A abych nezapomněl, mezi remixy je také schovaný jeden exkluzivní track Endtimes, spíš pomaleji se vinoucí klubko ponuré kybernetiky.

Máme tu hned dvě dávky vakcíny vyvinuté v kybernetickém prostoru jedné, do poslední chvíle utajované polské laboratoře. Po první pocítíte, jak blízko má Kuba k severoamerické škole EBM a jak si tyhle vlivy osvojil a přetavil ve vlastní produkt. Ta druhá sebou nese několik klonů, experimentálních vizí a možností, kam až lze sound Egoist posunout, aniž by ztratil svou podstatu. U mě je to o střetu klasiky s jejím novým tvarem, kdy dám spíš na ty staré věci. Prostě to tak je a ten pocit mi zůstává. Egoist je varianta, jak na ně navázat. Solidní práce, někdy až moc svázaná vzory, ale jinak jsem vůči Kubově strojničení rozhodně pozitivní.