Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Electric Wizard - Black Masses

Electric WizardBlack Masses

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: ELECTRIC WIZARD zní na konci roku 2010 nejrockověji možně, trochu upustili z doomového oparu, ještě víc inklinují k psychedelii a hlavně, pořád tu jsou a pořád to je skvělá zábava.

Již téměř 20 let žijící legenda okultního stoner metalu vyhrabala ztracené svíčky a ovoněla pokoj nezbytnou marihuanou i na podzim roku 2010. Ti, co definovali svůj vlastní styl, ubalili první špeky a vykáleli se matce na sváteční koberec. Co vůbec napsat o těchto anglických nezmarech? Válcující sabat je stále neskutečný, stejně jako posedlost okultismem a béčkovými horory. Ano, ELECTRIC WIZARD nejsou zdaleka těmi, kteří by měli upadnout do letargie. Vždy se rád vrátím do jejich nočního revíru, lehce přiopilý si lehnu na zarostlý náhrobek a čumím do tmy. Kterékoli album, vše záleží na momentální chuti si dáchnout a povolit ze stresu.

 

electric wizard

 

Novinka ovšem nepřekvapuje, už nemá tu sílu. Je to další nálož, basující sonický bigbít, jež kope do citlivých míst. Ale v podstatě nic víc, krásně to šlape, párty se rozjede, ale vše je již tak trochu obnošené a už v tom není to co kdysi. Psychedelický vokál, těžká mlha co pomalu stoupá ke stropu a nezbytné zvony s klíčenkou tvaru obráceného kříže. ''Black Masses'' se poslouchá skvěle, jen tak, bez větších nadějí. Ale při tom všem není nad to slyšet znovu slova jako ''witchcraft'', ''nightmare'' nebo ''evil''. Mám to rád a budu mít rád dál. Retro, zvuk zoufalejšího ražení, záhrobní zhýralost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky