Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Electric Wizard - Black Masses

Electric WizardBlack Masses

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: ELECTRIC WIZARD zní na konci roku 2010 nejrockověji možně, trochu upustili z doomového oparu, ještě víc inklinují k psychedelii a hlavně, pořád tu jsou a pořád to je skvělá zábava.

Již téměř 20 let žijící legenda okultního stoner metalu vyhrabala ztracené svíčky a ovoněla pokoj nezbytnou marihuanou i na podzim roku 2010. Ti, co definovali svůj vlastní styl, ubalili první špeky a vykáleli se matce na sváteční koberec. Co vůbec napsat o těchto anglických nezmarech? Válcující sabat je stále neskutečný, stejně jako posedlost okultismem a béčkovými horory. Ano, ELECTRIC WIZARD nejsou zdaleka těmi, kteří by měli upadnout do letargie. Vždy se rád vrátím do jejich nočního revíru, lehce přiopilý si lehnu na zarostlý náhrobek a čumím do tmy. Kterékoli album, vše záleží na momentální chuti si dáchnout a povolit ze stresu.

 

electric wizard

 

Novinka ovšem nepřekvapuje, už nemá tu sílu. Je to další nálož, basující sonický bigbít, jež kope do citlivých míst. Ale v podstatě nic víc, krásně to šlape, párty se rozjede, ale vše je již tak trochu obnošené a už v tom není to co kdysi. Psychedelický vokál, těžká mlha co pomalu stoupá ke stropu a nezbytné zvony s klíčenkou tvaru obráceného kříže. ''Black Masses'' se poslouchá skvěle, jen tak, bez větších nadějí. Ale při tom všem není nad to slyšet znovu slova jako ''witchcraft'', ''nightmare'' nebo ''evil''. Mám to rád a budu mít rád dál. Retro, zvuk zoufalejšího ražení, záhrobní zhýralost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.2.21 7:43

Přiznám se, že od dob sepsání recenze na starší album (tedy rok 2013) jsem ono dotčené vůbec neposlechl. Naopak to mám s nahrávkami Perseverance a The Rise Of Brutality, které jsem si ostatně pořídil a ke kterým mám právě onen nostalgický vztah, neboť jsem je zachytil v dobách jejich aktuálnosti. Ono vyčerpání nebude jen problém žánru, téhle kapely, ale i vícera institucí (třeba Napalm Death, muhehe). Co se mi na novém albu Hatebreed ale líbí je opětovné zobrazení jakéhosi palcátu na obale, což je zvyk právě od dob Perseverance. Taková červená nitka, ale tím asi veškerý obdiv a hřejivý pocit zřejmě končí. Asi fotrovatím, ale tahle HC smršť mi také přijde plytká a skákat na ní někde v pitu bych už ani fyzicky nedovedl.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky