Recenze: Electric Wizard

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Electric WizardBlack Masses

Victimer3.10.2012

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: PC

VERDIKT: ELECTRIC WIZARD zní na konci roku 2010 nejrockověji možně, trochu upustili z doomového oparu, ještě víc inklinují k psychedelii a hlavně, pořád tu jsou a pořád to je skvělá zábava.

Již téměř 20 let žijící legenda okultního stoner metalu vyhrabala ztracené svíčky a ovoněla pokoj nezbytnou marihuanou i na podzim roku 2010. Ti, co definovali svůj vlastní styl, ubalili první špeky a vykáleli se matce na sváteční koberec. Co vůbec napsat o těchto anglických nezmarech? Válcující sabat je stále neskutečný, stejně jako posedlost okultismem a béčkovými horory. Ano, ELECTRIC WIZARD nejsou zdaleka těmi, kteří by měli upadnout do letargie. Vždy se rád vrátím do jejich nočního revíru, lehce přiopilý si lehnu na zarostlý náhrobek a čumím do tmy. Kterékoli album, vše záleží na momentální chuti si dáchnout a povolit ze stresu.

electric wizard

Novinka ovšem nepřekvapuje, už nemá tu sílu. Je to další nálož, basující sonický bigbít, jež kope do citlivých míst. Ale v podstatě nic víc, krásně to šlape, párty se rozjede, ale vše je již tak trochu obnošené a už v tom není to co kdysi. Psychedelický vokál, těžká mlha co pomalu stoupá ke stropu a nezbytné zvony s klíčenkou tvaru obráceného kříže. ''Black Masses'' se poslouchá skvěle, jen tak, bez větších nadějí. Ale při tom všem není nad to slyšet znovu slova jako ''witchcraft'', ''nightmare'' nebo ''evil''. Mám to rád a budu mít rád dál. Retro, zvuk zoufalejšího ražení, záhrobní zhýralost.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 30.5.17 8:02

S Muchou to mám tak, že mě bavila první deska kromě skladby Ježíš. Bohužel právě ta se chytla a bohužel právě tím směrem (tedy směrem laciné sprosté zábavy ... a klidně mě považujte za suchopárného moralistického idiota) se Mucha vydala v mnohem větší míře na další desce (třeba Kamil). Na novém albu si dokážu užít tak polovinu věcí v čele s dobře udělanou satirou (až parodií) Láska, kde Mucha ale využívá úplně stejné postupy jako ty, které zesměšňuje. Přijatelné skladby jsou snad ještě Hipster, Schmutzige Madchen, s trochou tolerance Nána. Robert a David je blbost, Pan Píča je trapnost v tom duchu, jak píšu v úvodu - prostě za hranou. Pak už mi to přijde jako předělávání jiných interpretů na trochu jiné texty, což je zábava k táboráku po deseti pivech, ale na regulérní desku mi to přijde tak nějak málo. Mucha bohužel klesá hlouběji do bláta vulgárního folku a ani ta šikovná kapela kolem ní to není schopná zachránit. Škoda.