Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Elhaz - Goetic Experience

ElhazGoetic Experience

Bhut29.10.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Black z Francie, který opět není něčím všedním a obyčejným. Pár zajímavých experimentů a zvláštních momentů. Celková kanální podoba a přesto přesvědčivá nahrávka.

Francouzi jménem ELHAZ nejsou zcela novou kapelou. Fungují již od roku 2001 a za sebou mají dvě dema a jednu řadovou desku. Letošního roku do světa skupina vypouští další zářez do diskografie. Dílo nese jméno „Goetic Experience“. Oproti svému o tři roky mladšímu předchůdci má deska lepší zvuk a delší stopáž. Zvuky kytar mají daleko výraznější a čistější výraznost, stejně jako bicí a klávesy. Celkově se deska zdá být lépe propracovanější. Charakter jejich hudby zní však více depresivně a nervózně. Album má mnoho zvratů v náladách a co se zpěvu týče, střídá se tu čistý vokál s agresivním řevem. Nelze tvrdit, že počin obsahuje moment, kdy by se snad posluchač nudil. Naopak oplývá melodiemi a hudebními kreacemi.

 

Jak již bylo řečeno, album ukrývá více depresivních vstupů. Najevo to dává hned první píseň Mystagogie. Druhý song Du Diable má svižnější a tvrdší náboj. Chlubí se dobrými melodiemi a pasážemi. Velmi podařený kus. Třetí skladba First Key ovšem překroutí hudební žánr do stylu nejlépe přirovnatelnému k dark ambient. Zaznívají temné zvuky, ke kterým se později přidá jakýsi prolog. U většiny skladeb na této desce uslyšíme na jejím začátku různorodé melodie hrané na akustickou kytaru. První z těchto písní má čtvrté místo v pořadí a jmenuje se: Du Sorcier. Zprvu se jeví jako melodická balada, pak náhle přitvrdí ve zpěvu, z čehož vyplývá i její další vývoj. Rozjede se v drsnější záležitost, která ale také netrvá dlouho a opět se zvolní, ovšem zpěv zůstává agresivní. Pátý kus je pestrý na změnu nálad a ryje pod kůži posluchače jistou nervozitu. Jedná se o poměrně pěknou věc. S další písní se dostáváme opět do ambientních vod. Velmi nápadná je podobnost s první skladbou této struktury, zajisté, že záměrně. V dalším kousku se objevuje zvuk piana a akustické kytary, jež vytvářejí dokonalé souznění. Občas jejich melancholii prořízne metalový vstup. Skladba nemá dlouhého trvání, neboť se jedná o určitou verzi intra k následující písni. Osmá věc na albu nese jméno jako celek samotný: Goetic Experience. Zprvu pomalá, náhle ještě volnější, dále se nenápadně rozjíždí a následuje přechod v až depresivní tempo. Celá píseň pak vyznívá velmi různorodě a pestře. Chytře mění své nálady a pasáže. Ve vhodný okamžik se volně vrací ke své původní melodii. Uzavírá ji temné odbíjení zvonu. V dalším tracku se k typické akustické kytaře přidá i symfonická příkrasa. Jenže kolem třetí minuty nastane náhlý zvrat, který skladbu probudí k daleko zběsilejšímu nářezu. Ke slyšení se mimo jiné nabízí i výborná, leč nenápadná, pasáž s ženským vokálem. Píseň si ještě párkrát zopakuje svou hru s rychlostí a náladou a ukončí své trvání. Předposlední věc zřejmě vytváří obdobu outra. Opět zní ambientně, stejně jako jeho dva bratříčci. Ke konci má však delší odmlku a i přes její běžící časovou délku zní pouhé ticho. Poslední song je proto tedy zjevně spíše bonusový. The Licence To Depart i přes své oddělení zní stejně jako jeho předešlé kousky. Trochu otřepaně začíná akustickou kytarou okořeněnou nádechem dark ambientu. V pozdějším čase se připojí úpění a skomírání hlasů. V poslední řadě vše oživí el. kytara. Po uplynutí své předem stanovené délky píseň končí a s ní i celé album. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky