Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Emerald Lord - Quest For Immortality

Emerald LordQuest For Immortality

Sorgh6.10.2020
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Quest Of Immortality je skutečnou lahůdkou pro znalce. Takové, kteří už prošli ohněm melodických vzplanutí a bohatýrského čepýření. Bude mít magický vliv na znalce špíny a trošku masochisty, kteří snesou hrubší zacházení. Tohle album by se i přes jeho nedozírné hlubiny dalo nazvat krásným a uhrančivým.

O kapele samotné se toho moc zjistit nedá. Kromě účtu na Bandcampu se jinde neprezentují, a tak se nedá zjistit sestava ani datum vzniku, natož barva očí jejich baskytaristy. Tajemno zůstává i v otázce vydavatelství, ale tady bych předpokládal, že jde o domácí práci na koleně. Jediná jistá věc je, že pocházejí z USA. Tahle informační prázdnota mě mrzí, protože pod vlivem jejich díla bych je rád poznal mnohem blíž. Když se totiž vrátím k jejich debutu, připadá mi jako zjevení. Samozřejmě s přiměřenými obrysy známých postav a prožitých scén. Zkušenost zde hraje jistou roli, ale nemyslím, že je to díky ní proč víc a hlouběji zabředám do smaragdového bahna. V tomto případě nelze ignorovat originalitu a to je velmi osvěžující.

 


Hustá matérie krásné barvy mi po chvíli kalí vědomí a topím se ve fantaskním světě brutální psychedelie. V běžném slova smyslu death metal a psychedelický opar nejdou dohromady, ale je to jen zdání které klame. Nejedna kapela obalila svoji brutalitu do závoje duševní nepřítomnosti a jiné reality. Jmenovat můžu Edge Of Sanity, Zealotry a řadu dalších. V jejich případě je styl popisován jako progresivní, což může být ale jen jiné jméno pro totéž. Takový poslech pak bývá často spjat se sny a představami, které nejdou ruku v ruce s příčetností. A podobný dojem mám při poslechu Quest For Immortality, i když má docela jinou příchuť.


Sci-fi intro mě během bedlivého zkoumání  pěkného obalu desky postupně dostalo do pozice velice zvědavého dítěte. Ten obal mohl krýt zcela banální, fantasmagorický hevík, ale narůstající kytarové vrnění mě ujišťovalo, že to tak není. První zatěžkaný riff se stal důkazem a předpovědí věcí příštích. Není lehké popsat okamžitý účinek na moji psychiku, ale během poslechu mě obcházela aura staroby, zatuchlých hrobek a pouštních rituálů. Něco z atmosféry Nile nebo Gorguts. Skladby jsou tak hrubé a syrové, až jsou díky tomu krásné. Zvuk nemá tradiční kovový tón, ale připomíná spíš šelest chřestýšího ocasu a hukot nějakých suchých směsí.

 

Jako jeden ze silných inspiračních zdrojů mě nejednou napadlo i doomové duo Earth, kteří kapelu vedou ke žhavé mystice bezedných pouští.  I Emerald Lord rádi pomalejší tempo, ve kterém se zvukový marast lépe přesýpá. Potom mohou vzniknout tak silné momenty, jakým je těžké rozjímání v instrumentálce Beyond Birth And Death. V ní je nám bez okolků servírována otázka pomíjivosti, zbytečnosti a banálnosti lidské existence. Není špatné se u ní něčeho ostřejšího napít.


Tyto a jim podobné deptající pasáže spolu s nevyřčenou přísahou na obskurní doom kapele vychází a je čas se zaměřit i na hrubé deathmetalové rysy. Ty jsou pravým jádrem pudla a s lehkostí mastodonta se neúnavně derou na svět. Klokotání rytmiky většinou ve středním tempu stlouká lehce hypnotickou náladu a není divu, že souvislé obrábění kostrbatých polotovarů do finálního tvaru prostupuje mojí lehkou nepříčetností. Skelným pohledem těkám v hukotu rozjeté mašinérie a dech se mi tají vzrušením z tohoto nečekaně silného materiálu. Sleduji strohé melodie, které co chvíli zanikají v přívalech bubeníkových záchvatů, aby se po chvíli opět vynořily nad hladinu a dál vedly boj s drkotajícím soukolím. Naprosto důvěřuji chroptícímu hlasu, který nás albem provází a jeho monotónní deklamace stylově koresponduje s hudbou. Není v něm žádná agrese, žádný přetlak, s naprostým klidem by nám takto mohl popisovat ta nejhorší pekelná muka a já bych se tam dolů těšil.

 

 

Emerald Lord stvořili hodně divné album, které se ale přitom nijak zvlášť nevymyká žánrovým tabulkám. Velkou roli v něm hraje specifická atmosféra, troška nepříčetného toulání a jako základ poctivá dávka těžkotonážního metalu. Quest Of Immortality stavím k nesmrtelným výpotkům poškozených individuí, na které si budu dávat velký pozor.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 6.10.20 15:35odpovědět

Něco na těch Emeraldech je, baví mě se v tom vrtat. Je to takovej princezna koloběžka death metal. Obutá, neobutá, nasraná, nenasraná, vášnivá, nemytá, patrasová...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky