Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Emma Ruth Rundle - On Dark Horses

Emma Ruth RundleOn Dark Horses

Symptom1.10.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Dobře zpívá i hraje a nevypadá věru zle. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?

Žádné intro, nic, první skladba Fever Dreams neztrácí čas s formalitami a v pěti minutách představí sebe a leccos napoví i o desce samotné. Reproduktory opanuje vzdušný indie-rock s jemnou melodií navrch a „temnější “ notou vespod. Pro lepší představu řekněme, že v porovnání s takovou Chelsea Wolfe, kterou bych postavil na úroveň Vymítače ďábla, je Emma Ruth Rundle ve své temné poloze jen stínem, rozplynuvším se s prvním paprskem světla.

 

Na rovinu – poslech stopy zanechá, ale na vavříny bych to zatím neviděl. Základ skladeb v sobě nezapře rockového ducha a že na pilu umí Emma Ruth Rundle tlačit tím správným směrem, dokazuje trojkou Darkhorse. Oblíbil jsem si i některé pasáže skladby Apathy On The Indiana Border a je bez debat, že deska má potenciál uspokojit i náročnější posluchače, když je zasáhne celková nálada písní a jejich sdělení. Na můj vkus se divoká nespoutanost leckde míjí účinkem a přerůstá ve zvláštní souhru nevýrazných amelodických linek, která mi nejde do uší. Barva hlasu příjemně koreluje s hudbou a nedopouští se výstřelků za hranice svých možností.

 

Gen hudebního nadání dostala Emma Ruth Rundle do vínku od podobně nadaných rodičů a zvídavý posluchač se může po jeho stopách vypravit směrem k The Nocturnes, Marriages a pozdním Red Sparowes, konkrétně je řeč o albu The Fear Is Excruciating, But Therein Lies The Answer (2010). Ať už sama za sebe nebo s kapelou v zádech, umí Emma Ruth Rundle kreativně kombinovat různorodé hudební nápady. Její melancholický rock obsahuje nejedno pěkné panorama a ze skladeb jako Races a Light Song je zjevné, že to má v paži. Tenhle pocit bohužel není v případě On Dark Horses konstanta. Většina hekticky znějících pasáží se zkresleným zvukem kytary na pozadí nemá ten správný tah na branku.

 

Na první pohled působilo album jako oáza s jiskřivě chladnou vodní hladinou v parném dni, a to především díky lákadlu v podobě oficiálního videa ke skladbě Light Song, takže jsem neváhal a vydal se desce napospas. Bohužel se ukázalo, že stejně jako na špatný film jde sestříhat poutavý trailer, jedna skladba z osmi není víc než osmina a o celku prozradí jen málo. Nechci nijak shazovat schopnosti interpreta, prakticky vzato má album všechny atributy kvalitního díla, jen se mi nedaří přetaktovat si mozek a ponořit se hlouběji do světa zvláštně nelibozvučných harmonií.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky