Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Emptiness - Vide

EmptinessVide

Victimer26.4.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Pocity klaustrofobie a izolace. Dny v domácím vězení vlastního bytu i vlastní hlavy. A misery pop jako hudba přesně pro tyhle chvíle.

Už jsou to čtyři roky, co členové belgické kapely Emptiness sešli do podchodu a rozehráli svou variantu jak rozšifrovat cestu ven z metalových klišé. Album Not For Music je zvláštním albem mimo běžný příjem, a jako takové taky zanechalo svůj otisk. Pořád mu ale ta podivná nátura probouzející se neurčitosti sluší. Pánové si to kráčeli do podzemních prostor post-metalových halucinací vzpřímeně a se šarmem, a ještě u toho stíhali kynout ne moc chápajícímu davu. Definitivně se jim podařilo rozbít tábor věrných metalheads a naopak imponovat těm, jimž jejich svojská realizace nových kroků temnotou bezvýhradně voněla. Bez ostrých riffů a směšných póz. Já nejdřív váhal, abych tuhle svoji nerozhodnost proměnil v solidně používaný manuál, jak se díky Emptiness ocitnout v jiném světě, kde fungují jiná pravidla. Přesto je dnešním pohledem Not For Music pouhým začátkem, odvážným nakročením.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/emptiness%2021a.jpg


Novinka Vide jde v ohledu podivnosti a neuchopitelnosti ještě mnohem dál. Na poslední vlivy metalu zcela rezignuje a dnes je mnohem blíž temnému rocku a post punku, avšak v jádru rozostřeném, zakaleném podání. Mimoto jsou snadno k dosažení jakési romantické stihomamy, protože Emptiness zjemnili svůj výraz až někam na úroveň shoegaze šmrncnutého popu, který ale také není k mání v klasicky přístupném režimu. Proto asi misery pop - termín, který si zvolila sama kapela. Vide je deskou jemných přísad na malém prostoru a přísných podmínek k jeho opuštění. Je to temná psychedelie, křehká a svým způsobem i dojímavá, jen drobně rozkrývající pokusy o rytmus.


Vide je vlastně takové covid album. Zavřené doma, bez možnosti se pořádně nadechnout, rozběhnout a nabrat směr lepší zítřky, Jen trpělivě čekat na něco, co možná stejně nepřijde. Je uzavřené samo v sobě, dusí se pod respirátorem a jen jeho nedoléhavostí se dostávají ven zvuky přidušených mluvidel. Chápání reality je jiné, je třeba jej přehodnotit. Věci a činnosti, které nám přišly jako automatické a snadno dosažitelné, jsou najednou pryč a my se musíme pokusit žít jinak, skromněji. Doslova bezkontaktně. Veškeré náznaky uvolnění, zlehčení situace a vystoupení z domácí izolace, či snad dokonce záchvěvy něžných dotyků, jsou jen nepatrným vytržením z jinak sklovité a rozmazané produkce podělané přítomnosti. Klinické mezihry bez ústředních motivů.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/emptiness%2021b.jpg


Vide je album, které je v první fázi dost nepřístupné, vnucující pocit, že je jen pro blázny bez špetky harmonie. A právě proto jsem tam, kde jsem - u recenze, zkrátka tomu nešlo odolat. Album je prošpikované syntetikou sloužící jako ideální zprostředkovatel toho rozpatlaného světa uzavření. Tiše si to šine příšeřím pokoje, navíc vedena vokálem, který je ve skutečnosti pouhým šepotem, to aby se ta úzkost ještě prohloubila. Do nastavení Vide se ale naprosto přesně hodí. Přes to všechno má deska své milé okamžiky, laskavé chvilky ve spojení se vzpomínkami na lepší časy a hudebně odkazující na osmdesátkový new wave. Někdy v náznacích, jindy zase přímo. Ta atmosféra spojení nicoty, tanečna a podivného shoegaze broukání v totální samotě je postupem času až mimořádná. Po prolomení bariéry už se jednotlivé střípky a motivy samy navazují, roste provázanost a kreativita ve zdánlivém otupění. Spát se mi co? Chce! Ale ještě než půjdu na kutě, zkusím si dohrát tu melodii, co mě právě napadla... A když se probudím, situace není o moc jiná. Všechno je tak malé, zkreslené, jen repráčky nad stolem pomalu pouští do pokoje, co jsem před spaním zaznamenal. A svět venku je pořád tak vzdálený, vypadá to, že omdlím...


Ano, je to hudební hrana zaběhlých hodnot a avantgardní hra na malém hřisti domácího 1+kk. Ale abychom nemluvili jen o pocitu stísnění, svůj náhled na vznik alba přináší sami Emptiness. Nahrávání Vide probíhalo na izolovaných místech - v bytě, na střeše domu, na chatě a v lese - jen bicí byly pořízeny v klasickém studiu. Například ta střecha - snaha zachytit vnímání pohybu lidí ve městě z jiného, nezvyklého úhlu pohledu. Navíc když je společnost paralyzována pandemií a pohyb po venku je víc svátkem a omezený řadou pravidel. Dalším specifickým znakem alba je použití francouzštiny, která svou barvou a znělostí dává rozplizlé náladě alba další rozměr. Další dobrá volba.

 


Mám za to, že Emptiness se podařilo vydat milník, album které se vymyká běžnému příjmu a zařazení. Troufám si tvrdit i pro zaryté avantgardisty, natož pak posluchače vyloupnuté z metalové obce. Vide funguje jako tichá seance za okny, která nejdou otevřít. A pohled, který skrz ně nabízí čtveřice Emptiness, vážně stojí za pozornost. Svět se zpomalil a svůj projev zpomalili i Emptiness. V rámci svého svérázného vývoje ale evidentně k dobru věci. Ocenit ale skutečný význam Vide bude možné až v řádech měsíců.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky